Staroměstsko

OBEC

STAROSTA

MÍSTOSTAROSTA

1.    Staré Město

Josef Bazala                       

Mgr. Martin Zábranský

2.    Babice 

Mgr. Martina Horňáková       

Mgr. Miroslava Maňásková

3.    Boršice

Ing. Roman Jílek                 

Petr Dula

4.    Huštěnovice

Aleš Richtr                          

Petra Valentová

5.    Jalubí 

Ing. Karel Malovaný             

Jan Slavík

6.    Jankovice 

Bc. Jakub Hrubý                  

Ing. Arch Jaroslav Dvořák

7.    Kostelany n. Mor.

Pavel Duda                          

Ing. Josef Bozděch

8.    Košíky  

Mgr. Jaroslav Šlechta           

Zdenka Kučerová

9.    Kudlovice 

RNDr. Josef Snopek            

 Ing. Jarmila Kučerová

10.  Nedakonice

Jaromír Klečka                    

Ing. Zdeněk Otrusina

11.  Ořechov

Jarmila Jilgová                     

Mgr. Jaroslav Březina

12.  Polešovice   

Ing. Michal Zapletal              

Mgr. Stanislav Uhlíř

13.  Sušice 

Bc. Ladislava Vlachynská     

Mgr. Ladislav Huťka

14.  Traplice 

Ing. Milan Rozum

Ing. Petr Kuneta

15.  Tučapy  

PhDr. Jiřina Rozsypalová      

Bronislav Rezek

16.  Tupesy

Mgr. Oldřich Vávra  

Ing. Petr Kocourek

17.  Újezdec

Zdeněk Gottwald       

Josef Lechner

18.  Vážany

 Bc. Markéta Pavlíčková

Ing. Miroslav Mudrák

19.  Zlechov

Ing. Ondřej Machala  

 Ing. Stanislav Tománek

20.  Spytihněv (host)

Mgr. Vít Tomaštík        

Ing. Eva Polášková

Staré Město

Se Starým Městem jsou především spojeny hmotné památky počátků české státnosti. Území dnešního města bylo osídleno v pravěku, v době římské i po příchodu prvních Slovanů. V 8. a 9. století zde vzniká jedno z center Velké Moravy, které svou velikostí, vnitřní organizací a obranným systémem nese znaky budoucích velkých měst. Tuto bohatou historii připomíná nová expozice v Památníku Velké Moravy.

Město žije bohatým kulturním životem, působí zde FS Dolina, skupinky DFS Dolinečka a Staroměstská kapela.

Soubor                        vedoucí

Dolina                         Ing. Aleš Rada, vedoucí taneční složky Mgr. Helena Hlavačková Ph.D.

Dolinečka I                 Mgr. Kateřina Vránová, Ing. Jarmila Tomešková

Dolinečka II                Alena Chlupová, Anna Chlupová

Dolinečka III               Mgr. Lucie Friedlová a Renáta Friedlová

Dolinečka IV               Mgr. Simona Miskovičová,  Bc. Veronika Friedlová

Doliňáci                      Ing. Radek Novák

CM Bálešáci               Ing. Tomáš Vavřík, umělecký vedoucí Ondřej Bazala

CM Dolinka při ZUŠ Staré Město                     Radim Snopek

Babice

Obec Babice, vesnice Zlínského kraje roku 2015

Obec se pyšní aktivní činností spolků a zájmových sdružení, mezi které patří hasiči, zahrádkáři, rybáři, myslivci, chovatelé poštovních holubů, včelaři, fotbalový klub FC Babice, Tělovýchovná jednota Sokol, folklórní soubory Kalinka, Kalina, dívčí sborek Kalinky, cimbálová muzika Stanislava Gabriela, dechová hudba Stříbrňanka, folklorně recesistické sdružení Baňa.

V obci můžete navštívit muzeum Myslivců a pytláků, jehož součástí je také expozice hospodářských strojů, vesnické muzeum, voliéry s pernatou zvěří či sad starých ovocných odrůd a které v soutěži vesnice roku získalo ocenění Zlatá cihla v kategorii obnova či rekonstrukce staveb venkovské zástavby.

Boršice

Dominantou obce je kostel sv. Václava. Svou polohou a přírodními podmínkami jsou Boršice předurčeny pro pěstování vinné révy a výrobu vína. Obec je vyhlášená koštem vína, který se koná každý rok na velikonoční neděli v sále kulturního domu, a jsou zde vystavovány vzorky vín v počtu okolo jeden tisíc.

Boršice udržují bohaté lidové tradice. Folklorní soubor Pentla ve spolupráci s obecním úřadem a mládeží celé obce pořádá každou třetí neděli v měsíci říjnu Slovácké hody s právem. V kulturním domě se tradičně koná hodová zábava, na které hraje domácí dechová hudba Boršičanka.

FS Pentla                   
Petr Soška a Martin Gabriel – vedoucí souboru
Jana Veselá a Sabina Bakošová – vedoucí DFS Pentlička

Soubor založili v roce 1987 manželé Jiří a Ludmila Pilušovi. Pentla je pravidelným hostem řady mezinárodních folklorních festivalů. Od roku 2004 je soubor doprovázen stejnojmennou cimbálovou muzikou pod vedením Aleše Kropáče a s primášem Jakubem Špalkem.

Obec Boršice se v roce 2014 umístila na 1. místě v celostátní soutěži O nejlepší obecní a městský zpravodaj, kterou pod záštitou ministra financí pořádá Univerzita Palackého v Olomouci.

Huštěnovice

Za zmínku stojí přírodní a technická památka  Baťův kanál, přilehlá naučná stezka Fífart, která se nachází v katastru obce a nově otevřené muzeum, které bylo otevřeno poslední červencový týden. Návštěvníci si mohou prohlédnout vybavení kuchyně a jizby z dvacátých až padesátých let minulého století. V další místnosti jsou předměty, které se používaly k hospodářské a řemeslné činnosti a pracem v domácnosti. V další části je fotografická historie obce a popis součástí huštěnovského kroje. Své místo v muzeu má současná šiřitelka lidových tradic, košíkářka Hana Špalková,  akademický sochař Jiří Kaňovský nebo zesnulý akademický malíř Antonín Sládek. Neopomenuli jsme ani na archeologické nálezy v katastru obce. Muzeum archeologických nálezů bylo v Huštěnovicích otevřeno v roce 1934, ale už v roce 1939 bylo zrušeno a vykopávky převezeny do Uherského Hradiště a na Velehrad.

Jalubí

Ocenění:  Vinařská obec 2010, obec byla oceněna v krajské soutěži Vesnice roku 2016. Získala třetí místo a bílou stuhu za práci s mládeží a stala se vítězem soutěže Zlatá cihla za repliku větrného mlýna.

Zajímavostí je rekonstrukce větrného mlýna. Mezi občany se dochovala verze, že mlýn byl zbourán a rozebrán na stavbu rodinných domků až po skončení II. světové války na základě poškození shozenou leteckou bombou v roce 1945.  Správná verze však je, že mlýn byl zbourán v roce 1938 což koresponduje se zápisy v pozemkové knize. V době shození leteckých bomb již mlýn neexistoval.

Podle vzpomínky ještě žijícího p. Karla Grebeníčka, který se učil na mlýně mlynářské řemeslo, byly kameny ze mlýna použity při stavbě koupaliště v Jalubí. Převoz kamene koňmo prováděli bratři Čelustskové, kteří v průběhu války byli internováni do koncentračního tábora a jen několik dní po návrat zemřeli.

Jankovice

Společenské akce se zde odehrávají v kulturním domě umístěném ve středu obce a přírodním letním areálu Březičky. V obci působí folklorní soubory Lipečka, Lipka, Lipuše a mužský pěvecký sbor. Kulturní a společenský život je tvořen také činností TJ Sokol a jednotkou SDH.

Obec je umístěna v údolí poskytujícím pohodlný přístup na hřeben Chřibů, prochází zde turistické stezky spojující údolí Moravy, Kostelany, Salaš a lesní penzion Bunč. Obec je tak alternativou přístupu do unikátních bukových porostů NP Chřiby s nabídkou mnoha výhledů  na krajinu Slovácka a kopce Bílých Karpat.

V katastru obce hospodaří několik soukromých zemědělců zpracovávajících produkty tradičními způsoby. Možnost ubytování i velkého počtu osob pak poskytuje Ranch Rovná – chatová osada umístěná v severovýchodním rohu katastru, nad sousední obcí Košíky.

Kostelany nad Moravou

Dominantou obce je portálový-nýtovaný most přes řeku Moravu, který byl 1.dubna 1997 Ministerstvem kultury ČR vyhlášen jako kulturní památka. Most představuje po technické stránce unikátní doklad mostního stavitelství z počátku 20.století. Tento dokument významně oceňuje jedinečnost ocelové konstrukce a jeho nosný systém, kterých se v ČR zachovalo poměrně málo. Každým rokem o 1.svátku vánočním pořádá kostelanská mládež Oslavu betlémského světla.

Přírodní památkou pak byla v roce 1997 vyhlášena tůň u Kostelan, slepé rameno řeky Moravy leží 0,2 km jihovýchodně od obce Kostelany nad Moravou. Vzniklo při regulaci řeky ve 20. letech minulého století. Vyskytuje se zde množství vzácných druhů rostlin a živočichů. Je zde jedna z posledních lokalit výskytu kotvice plovoucí a významný biotop pro rozmnožování zejména ropuchy obecné a dalších druhů ohrožených obojživelníků.

Košíky

Obec Košíky byla založena okolo roku 1650 hrabětem Janem z Rottálu, který zde přesídlil několik rodin z Valašska, kde probíhaly tzv. Valašské bouře. Tím, že již zmiňované rodiny přesídlil prakticky do lesa, jim "nechal zajít chuť" na jakékoliv vzpoury, protože bývalí vzbouřenci měli najednou úplně jiné starosti - totiž existenční. Obec se postupem doby rozrostla do několika částí - první při toku potůčku Pešky, další na "Vršavu" a několik jiných, menších částí. Obec si z části do dnešní doby udržela vesnický ráz, k 1. 1. 2016 v ní žije 416 obyvatel, katastrální výměra činí 1019 ha.

Obec žije bohatým kulturním životem. Každoročně probíhá několik "Divadelních víkendů" kdy do obce zajíždí špičkové divadelní spolky amatérské i profesionální, k úspěšným akcím patří košty ať gulášů, nakládaného zelí, hub, piva nebo pečených kačen. K tradici již patří i velikonoční a vánoční dílničky pro děti. Velký projekt, který momentálně obec realizuje, řeší problematiku malého prostoru Místní knihovny (16 m2), kde obec velkým nákladem rekonstruuje objekt ve středu obce na prostor nové, podstatně větší knihovny. V nových prostorách najde místo i místní muzeum s prostorem pro expozici a výstavy, rozvíjet zde může činnost amatérský dětský divadelní spolek a mnoho dalších.

V současné době také obec usiluje o obnovu téměř zaniklého místního kroje, který v několika exemplářích zůstal dochován, takže jeho nová podoba bude věrně sledovat málem zaniklou krásu našich předků.

Kudlovice

Vinné sklepy v naší obci jsou důkazem tradice vinařství, která se zachovala až do dnešních dnů. První zmínky o vinohradech jsou z roku 1466. K osázení 31 ha vinnou révou došlo roku 1657 v trati Paňháje. Tradice vinařství v obci je patrno i z obecní pečeti, kde je vyobrazen kosíř a hrozen, pod nímž vyrůstají dvě květiny.

Dům Strmenských  je ve své podstatě obrazem bydlení a hospodaření drobného rolníka na přelomu 19. a 20. století v našem regionu. Obec získala tento dům (č.p. 50) v roce 1986 od paní Františky Strmenské darem s přáním, aby byl domek zachován ve stávajícím stavu a sloužil jako historický dokument své doby.

Nedakonice

Lidé v Nedakonicích se mohou pyšnit bohatým kulturním životem. Na veřejnosti se prezentuje ženský a mužský pěvecký sbor, folklorní kroužek Nedakoňské děcka a známá je v širokém okolí dechová hudba Nedakoňanka. Nejvýznamnější folklorní událostí roku jsou tradiční říjnové slovácké hody s právem. Pevné místo v kalendáři má lednový krojový ples, fašank a zpívání u vánočního stromu. Velmi populární letní akcí se staly červencové noční rybářské závody.

U Nedakonic se nachází přírodní rezervace Kolébky s vybudovaným revitalizačním kanálem, kde žijí chráněné živočišné druhy lužních lesů.

DH Nedakoňanka                  Ing. Miroslav Běhávka – kapelník

Repertoár dechové hudby Nedakoňanka tvoří hlavně skladby současných moravských skladatelů dechové hudby, dále skladby koncertního charakteru a též skladby tanečního charakteru v úpravě pro dechový orchestr. Ze studijních důvodů nacvičuje Nedakoňanka jak koncertní skladby klasické dechovky, tak i klasický dixieland nebo klasický jazz.

Ořechov

Obec Ořechov se nachází na jihozápadním okraji Zlínského kraje, v jihovýchodním podhůří Chřibů asi 18 km od Uherského Hradiště. Na rozloze 600 ha dnes žije v obci 735 obyvatel. Obec samotná je situována v údolí ořechovského potoka. Kvalitní zemědělská půda na katastru Ořechova odedávna předurčovala zemědělský charakter obce s nezanedbatelným podílem vinohradnictví, který se dochoval dosud a je dokumentován stávajícími rozsáhlými plochami vinic, jež se nacházejí na jihovýchodních svazích obce. Příslušnost obce ke Slovácku je dokumentována každoročním konáním krojovaných Slováckých hodů s právem o svátku sv. Václava s velkou účastí krojované mládeže a dětí a netradičně 26. prosince pořádaným koštem vín pro vinaře z širokého okolí s příznačným názvem „Sousede, ulej mně“. První písemná zmínka o obci se objevuje v roce 1131 v listině vydané biskupem Jindřichem Zdíkem při dokončení kostela sv. Václava v Olomouci. Tímto rokem tedy Ořechov oficiálně vstupuje do dějin.

Dominantou obce je zámek z konce 16. století, postavený na místě dřívější tvrze a později renesančně přestavěný. Obcí prochází také turistická cyklotrasa a Moravská vinařská cyklostezka. V Ořechově je i 1. stupeň základní školy a mateřská školka.

FS Chasa z Ořechova – vedoucí souboru Mgr. Monika Zemanová

DFS Děcka z Ořechova – vedoucí souboru MUDr. Eva Píšťková

Polešovice

Polešovice se nacházejí v jihozápadní části okresu Uherské Hradiště. Leží na předělu Dolnomoravského úvalu a pohoří Chřiby.  Bohaté archeologické nálezy dokládají hustotu zdejšího osídlení již v pravěku. Z mladší doby bronzové pochází nález 800 zlomků různých bronzových předmětů. Od 7. století zde můžeme sledovat silné slovanské vrstvy, na něž navázala historicky doložená osada Záblacany v 10. a 11. století. První zmínka o Polešovicích pochází z roku 1220, kdy obec patřila nově založenému cisterciánskému klášteru na Velehradě. K dalšímu hospodářskému rozvoji napomohla privilegia velehradských opatů a zejména povýšení na městečko císařem Rudolfem II. v roce 1595 s právem dvou výročních trhů a jednoho týdenního. Z té doby také pochází pečeť a znak. Dominantou slavné vinařské obce, která dnes užívá označení městys, je kostel sv. Petra a Pavla.

Spolková činnost:

Polešovice patří k těm obcím, kde se pořádá celá řada folklorních akcí, které připomínají tradice předešlých generací. Do bohaté spolkové činnosti se v této oblasti zapojují Tělovýchovná jednota a Městys Polešovice, které organizují vždy druhý víkend v měsíci říjnu tradiční slovácké hody s právem. V hodovém průvodu se objevují krojovaní všech věkových kategorií, svobodná chasa v čele se stárky a stárkyněmi, vdané ženy, ženatí muži a množství dětí. V posledních letech se  bohatého programu účastní kolem dvou stovek krojovaných. Folklorní sdružení Polešovice  obnovilo tradici fašankové obchůzky. V roce 2005 vydalo knížku Hodové tradice a zvyky v Polešovicích a v r. 2012 malou kuchařku. Po padesáti letech v roce 2007 ve spolupráci s obcí a místními vinaři obnovilo tradici vinobraní – vinařské slavnosti s ochutnávkou vín. Vinaři pořádají také zarážení hory a v neděli velikonoční tradiční výstavu vín.

Ženský sbor DRMOLICE z Polešovic se poprvé sešel v roce 2000 s nápadem, aby se v hodovém krojovaném průvodu objevily i stárky a podstárky minulých let.

Přáním bylo společně si zazpívat, pobesedovat a zavzpomínat na časy našich předků. Připomenout si jejich moudrost a zkušenost, kterou by členky souboru předávaly  dál. A tak vznikly pořady Pradlenky, Na přástkách, Na jarmarku, Ve vinohradě, Vzpomínky našej stařenky, Ohledy, Ej, zelé, zelé nebo Žertovné s chlapama. Své přátele zvou do Polešovic na  Kateřinské zpívání a na Vánoční koncerty. K 15. výročí založení souboru vydaly CD „Dycky sem si vybírala“. Vedoucími souboru jsou Dobromila Krysová a Ivana Vaďurová.

Dětský folklorní kroužek POLEŠOVJANEK byl založen v dubnu 2008 jako soubor, který se zúčastnil Vinařských slavností v Polešovicích, následně Slováckých slavností vína a otevřených památek v Uherském Hradišti. Kroužek navštěvuje v současné době 20 dětí ve věku 4-12 let. Od roku 2011 pořádají Dětské odpoledne, kde si zvou své folklorní kamarády. Vedoucí souboru je Michaela Otrusinová.

Sušice

Sušice jsou snad nejstarším sídlištěm nejen v okrese, nýbrž i v kraji. Svědčí o tom nález neumělého výrobku z nejstarší doby kamenné (asi 80 000 let př. Kr.), který byl učiněn 1934-35 na trati Kocovy. Datum založení Sušic na místě staroslovanského hradiště lze datovat do 1. pololetí  13. století, a to po založení Kudlovic a Traplic. Tyto dvě obce musely existovat dříve než Sušice. První písemnou zmínku lze doložit rokem 1344. Jitka, vdova po Rupertovi ze Sušic odkázala v tomto roce se souhlasem svých synů Dluhomila a Jaroslava lán v Sušicích velehradskému klášteru.

Zakladatel obce se jmenoval Such, byl zemanem a na místě hradiště si vybudoval tvrz. Měl i dvůr, aby měl být z čeho živ. Sušice byly od počátku samostatným statkem, měly svého pána v místě. Tento pán bydlel v tvrzi, jejíž existence byla archeologicky prokázána.

Traplice

Obec v podhůří Chřibů, navzdory poměrně severnější poloze s dlouhou vinařskou tradicí i dnes aktivně udržovaná.

Vznik obce se dá předpokládat před 13. stoletím. Patřila velehradskému klášteru, který obec pravděpodobně založil z důvodu ochrany hranic svého panství proti sousední vrchnosti. První písemná zmínka o Traplicích je v darovací listině krále Přemysla Otakara I. ze dne 27. listopadu 1228.

Výklad názvu obce lze vysvětlit tak, že se jedná o ves lidí Traplových. Jméno Všetrap a jeho odvozenina Trapl pochází zřejmě od jména člověka, který buď obec kolonizoval nebo byl hajným na katastru traplické obce a byl původem z Čech, kde byla tato jména oproti Moravě dost rozšířená.

Tučapy

Obec Tučapy se řadí k nejstarším obcím okresu Uherské Hradiště. První písemná zpráva o obci je  z roku 1131.Tučapy leží na mírném svahu Chřibů , obráceném k severovýchodu. Katastrální území obce se nachází v nížině Dolnomoravského úvalu v nadmořské výšce 316 m. Pro venkovskou turistiku nabízí obec cyklotrasu č.5050 s nádherným panoramatickým výhledem na značnou část Dolnomoravského úvalu nazývanou “ Zahrada Moravy “. Za příznivého počasí je možno pozorovat 4 druhy pohoří / Chřiby , Hostýnské vrchy , Vizovické vrchy , Bílé Karpaty/. Dominantou obce je   Kostel sv. Cyrila a Metoděje.V obci se narodil spisovatel Bedřich Beneš Buchlovan. Z přírodních zajímavostí Tučap stojí za zmínku přírodní památka Koukolky. Půl kilometru od obce se rozpro­stírají louky a pastviny s bylinnou vegetací tvořenou druhy širokolistých suchých trávníků. Ze silně ohrožených druhů v lokalitě roste vstavač vojen­ský, hvězdnice chlumní, kozinec vinčencovitý a hořec křížatý.

Tupesy

Obec Tupesy se rozprostírá na území 583 ha v úrodné nivě Zlechovského potoka v nadmořské výšce 216 m. V obci v současné době žije 1 128 obyvatel.

První písemná zmínka o Tupesích pochází z roku 1220, kdy je obec zmiňována jako součást majetku velehradského kláštera.

Nejstaršími památkami Tupes jsou barokní boží muka z roku 1677, socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1735, novorománská kaple Navštívení Panny Marie, postavená roku 1854, a dům drobného zemědělce a hrnčíře, představující původní vesnickou architekturu přelomu 19. a 20. století, ve kterém dnes sídlí Muzeum keramiky.

Tupesy jsou proslulé také pěstováním vinné révy a vinařstvím, které neoddělitelně doprovázelo hospodářský rozvoj obce již v minulých stoletích.

Tupesy jsou typickou slováckou obcí, jejíž bohatá tradice hýřící barevností krojů žije i v současnosti v podobě fašanků, spojených s masopustními průvody v doprovodu cimbálové muziky a říjnových císařských hodů, při kterých je průvod chasy doprovázen dechovkou, zpěvy ženáčů a místních mužských a ženských pěveckých sborů. K dalším významným událostem v obci patří vynášení Moreny, „hrkání“ chlapců, „šlahačka“, výstava vín, dětská pěvecká soutěž Tupeský džbáneček, plesy, stavění a kácení máje, den dětí, vyřezávání dýní a mnoho dalších.

Újezdec

Obec leží v charakteristické kopcovité krajině Kyjovské pahorkatiny, která se rozkládá mezi horským masívem Chřibů a údolní nivou řeky Moravy. Okolní krajina je intenzívně zemědělsky využívaná, jižní svahy jsou využívány k pěstování vinné révy. Vymezené viniční tratě náleží do bzenecké vinařské oblasti. Lesní porost lze nalézt takřka výhradně pouze jako doprovodnou zeleň vodotečí. Jedinou význačnější vodotečí je místní potůček pramenící v oblasti současné zastávky autobusu a protékající žlebem ve středu obce. V současné době má Újezdec 220 obyvatel, čísel popisných je 127.

Újezdec, východní vesnička uherskohradišťského okresu, je zajímavá hlubokou a širokou zmolou. O jejím vzniku se vypravuje tato pověst. Újezdec stával kdysi na pěkné rovině, vyvýšené nad ostatní okolí. Ta oplývala zvláště na horním konci hojností vodních zřídel. Střed vesničky byl stále rozbahněn a občané ho museli velikým obloukem obcházet, chtěli-li na druhou stranu osady. Reptali, až zasedla rada obce. Starší se dohodli, aby středem vesnice byl vyorán příkop, kterým by se odváděla voda, co přebývala. Stalo se. Jeden občan zapřáhl volky a rádlem prooral hlubokou brázdu do které počala stékat okolní voda a odtékala jí po mírném svahu k jihu. Téhož roku mělo býti odpomoženo ještě jiné nevýhodě. Občané horního konce měli daleko pro vodu, rozhodli se proto vykopat studnu na svém konci. V hloubce několika metrů narazili na skálu a v té chvíli se ozvalo děsivé hučení jako od mocného větru. Zaduněla rána a ze studny se valí za hrozného hukotu a šplouchání proudy vod a razí si cestu prooranou brázdou, která se vůčihledně šíří. Polekaní občané bezradně a zoufale pobíhají až do tmavé noci. Časně z rána byli starší obce znovu alarmováni k poradě, jak ucpat studnu, aby proudy vod nepodebraly stavení a neodnesly jich. Podle přijatého plánu přinesli čtyři velké duchny a přidali do nich kamení. Silní muži chopili první a vrhli ji do studně, ale peřina byla silným proudem vržena zpět. Přivezli nyní několik fůr velikých kamenů, písku, hlíny, donesli několik prken a pozvali na pomoc celou ves. Prkna položili přes studnu a na ně narovnali peřiny. Na ně kladli balvany a ostatní čekali nachystáni, aby mohli vrhnout do studny připravené kameny, až se prkna pod tíží prolomí.

Konečně desky praskly a peřiny se vším ostatním se řítily do hlubiny. Kolem stojící zahajují kanonádu kamením. Konečně je studna zasypána a neštěstí zažehnáno. Ale zmola se šířila dál a za dešťů a povodní se prohlubovala, až nabyla nynějších rozměrů.

Vážany

První oficiální zmínka o obci Wasan pochází z r. 1220 (sídliště zde existovalo pravděpo­dobně již v roce 1050, možná i dříve). Název je prý odvozen od obyvatel, kteří údajně přišly od Váhu.

Do dalšího života pak krutě zasáhly události spojené s 1. a 2. světovou válkou. O tomto svědčí památník obětem u kapličky.

O vinařských tradicích, které se dochovaly až do dnešní doby, svědčí původní obecní pečeť s vinným hroznem mezi dvěma vinařskými noži, vně obrácenými s opisem majusku­lou SIGILLV COMUNITATV PAGV WAZAN.

Obec Vážany se od září 2006 může turistům pochlubit rozhlednou v lokalitě Doubí (358 m). Odtud se otevře překvapivě rozsáhlý výhled na pohoří Chřiby, Bílé Karpaty, Pálavu, Hostýnské vrchy či Dolnomoravský úval.

Obcí prochází Moravská vinařská stezka, která přiláká v letních měsících spousty spokojených turistů. 

Zlechov

Obec Zlechov leží podél Zlechovského potoka v nadmořské výšce 208 m a se sousední obcí Tupesy tvoří konurbaci. Zlechovský katastr má rozlohu 649 hektarů a v současnosti v něm žije 1 697 obyvatel. 

V katastru obce se nachází jedno z nejstarších slovanských sídlišť u nás. Byly zde však objeveny i nálezy z období paleolitu a neolitu. Obec vznikla pravděpodobně v průběhu 11. století. Nejstarší zmínka o obci však pochází teprve z roku 1207 a potvrzuje příslušnost vsi k velehradskému klášteru, jenž přinesl rozvoj řemesel i pokrokové způsoby obdělávání půdy a začal v našem kraji s pěstováním vinné révy, kterou řád potřeboval k bohoslužebným účelům. Název obce bývá odvozován od „vsi lidí Zlechových“, ve 13. století se objevuje i varianta Lechov, tedy vesnice Lecha nebo Zlecha.
Nejstarší památkou v obci jsou boží muka u silnice do Tupes, postavená roku 1674. Dále barokní socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1733. Na poli směrem ke Starému Městu stával asi 1 m vysoký kamenný smírčí kříž, pocházející pravděpodobně ze 17. století. Dnes je uložen v Galerii Slováckého muzea v Uherském Hradišti. Poměrně novou dominantou obce se stal kostel sv. Anny, vysvěcený v roce 1994. 
Nejvýznamnější tradiční akcí jsou říjnové Slovácké hody s právem, tzv. císařské. Název vznikl podle nařízení císaře Josefa II., který takto určil hodové zábavy pro vesnice bez místního kostela. V době Velikonoc ožívá Zlechov charakteristickými velikonočními zvyky, jako je „hrkání“ a „šlahačka“. Dalšími kulturními akcemi obce jsou plesy na začátku roku, košt vína a slivovice, stavění a kácení máje, Mikuláš, adventní koncert a řada dalších.

Spytihněv (host u Staroměstska)

Obec Spytihněv je nejsevernější a zároveň nejstarší obcí Moravského Slovácka. Její vznik je spojován s knížetem Břetislavem I. a jeho synem Spytihněvem  II. Obec byla založena nejspíše v polovině 11. století, největšího významu dosáhla ve 12. století, kdy patřila mezi šest arcijáhenství na Moravě. Dominantou obce je kostel Nanebevzetí Panny Marie z r. 1713. Na území obce začíná Baťův kanál, nachází se zde přístaviště lodí. Okolí obce nabízí mnoho příležitostí k provozování vodních sportů.

Mužský pěvecký sbor Chlapčiska

Spytinovský mužský sbor, vznikl v roce 2003 při příležitosti výročí souboru Rosenka. Když Rosenka k výročí připravovala program, prohlásily Renata a Anička, že by to nebylo ono, kdyby tam nezazpívali aj chlapi. No a tak to začalo. Oprašovaly se písničky, které již někteří zapomněli, a učily se nové.

Během jejich činnosti došlo k různým úpravám ve vnitřních vztazích sboru. Hlavní funkce se ujal Jara Janošek. Má na starosti víno pro zkoušky. Duší souboru je Libor Šolar. Odemyká, zamyká, topí, organizuje při zájezdech. Notařem se stal přirozeně Tonik Vavřínek. No a Cyra Bureš, ten se přiživuje na všem, na víně, na notách, a hlavně furt připomíná, že všecko, co on na Žlutavě vyleje do kanála, nám stejně doteče do Spytinova....

V roce 2007 jsme se dočkali i toho, že jsme přijali jméno Chlapčiska ze Spytinova. 

Představení mikroregionu: Nádvoří Staré radnice