SNÍDÁME S DH ŠAROVEC

Koncert dechové hudby 

Paměti starých občanů Hluku sahají až někdy do roku, nebo přesněji kolem roku 1872, kdy se vrátil kapelník Šrom od vojska, kde sloužil u plukovní hudby, a ujal se vedení osmičlenné hlucké kapely. Brzy ji rozšířil o další schopné hudebníky a tím dal pevný základ pro budoucí hluckou muziku. Kapelníka Šroma vystřídal po jeho smrti nadaný hudebník Jan Svadbík, který starší muzikanty nahradil mladými. Byl mezi nimi i jeho bratr Martin, který byl v širokém okolí vyhlášeným muzikantem. Jedním ze Svadbíkových žáků byl Tomáš Šimčík, který se po návratu z vojny od staré kapely odloučil a založil kapelu mladých. Svými kořeny sahá tato kapela do kapely Venkovské omladiny, kterou cvičíval Antonín Pospíšek. Až do té doby hrávaly tyto kapely staré skladby a tance – kanafasku, šestikročku…atd., mladí muzikanti však cítily potřebu jít s duchem doby a tak začaly hrát skladby lehčího žánru a směsi různých písní.  V té době přichází do Hluku Martin Šimčík, člen orchestru Zemského divadla v Brně. Hned se ujímá vedení hluckých muzikantů. V historii kapely jsou zapsána jména takových hudebníků, jako byli Jan Pravdík, Jan Krsička, Jan Machala a další. Svět spěchal kupředu, muzika se tomu spěchu přizpůsobovala, ale v Hluku jsou dodnes hrdí na to, že jejich muzice zůstal pravý styl slovácké muziky s jejím temperamentem a veselím.  Nesmíme zapomenout ani na další osobnosti hlucké dechovky. Třeba na to, že většinu zakládajících členů Šarovce vyučil, tubista ve vojenském orchestru, Jan Krsička, který za pomoci vedoucího Klubu kultury vytvořil mladou kapelu, a který byl jedním ze zakladatelů hluckých festivalů. Na dnešní podobě Šarovce má velkou zásluhu i již zmiňovaný Stanislav Vavřínek. Za pomoci MěÚ zakládá Dům dětí v Hluku roku 1997 dětskou dechovku Kosenka, kterou vede právě Stanislav Vavřínek. V roce 2002 dává kapelník Šarovce prostor mládí a kapelu omlazuje muzikanty z Kosenky.

Proč název ŠAROVEC. V kronice kapely je o tom kratičký zápis: „Roku 1975 soubor požádal spisovatele Františka Kožíka, aby mohl užívat pro svůj název jména hrdinného hejtmana z mistrova díla Na dolinách svítá.“ A hned vedle najdeme i Kožíkovu odpověď: „Svoluji hudbě dechové v Hluku užívat mluvou i písmem jména hrdiny lidu zdejšího, hejtmana Šarovce zvaného. Hudba nechť v názvu užívá tohoto jména ŠAROVEC.“ František Kožík o tom napsal v roce 1997 pro Slováckou dechovku: „Pak jsem se vyznal z té opožděně prožité lásky k rodnému kraji a jeho lidu v románu Na dolinách svítá. Snažil jsem se každou kapitolu začít motivem ze slovácké písně. Žasl jsem co je v nich poezie, vtipu, originality. Můj román vzkřísil z trosek hluckou tvrz… Když vznikl dechový soubor Šarovec, chtěli po mě text na znělku, kterou by začínali své programy. Tehdy jsem se seznámil s Blahoslavem Smišovským, který pro Šarovec psal a také občas dirigoval…“ A dodejme, že prvním výsledkem jejich spolupráce byla skutečně polka, která se stala nejen znělkou hluckých muzikantů, ale kterou přebraly desítky dalších orchestrů v kraji. Zpívá se v ní mimo jiné: „…réva v džbánku, to pro galánku, to znal už hejtman Šarovec.