Slovácké slavnosti vína a otevřených památek ožijí a rozveselí město Uherské Hradiště i v roce 2024.
Víkendový maraton plný kulturních zážitků a krojů odstartuje již v pátek 6. září 2024 Slavnostním zahájením na Masarykově náměstí.
Tradiční krojovaný průvod vyrazí s sobotu 7. září 2024 a další kulturní program si společně budeme vychutnávat až do neděle 8. září 2024.
I v září roku 2024 si budete moci užít proměnu města v místo, kde pestrost krojů zkrášlí nejedno náměstí, zpěv rozezní všechny uličky a víno ochutnáte z nespočet demižónů.
Neváhejte dorazit do samotného srdce Slovácka.
Parkování
Žádáme účastníky a návštěvníky slavností, aby k dopravě na slavnosti zvážili i jiné možnosti, než osobní automobil. Pro návštěvníky, kteří nebudou mít jinou možnost dopravy, než osobní automobil, budou k dispozici zpoplatněná parkoviště u vlakového nádraží ČD Jih a ČD Sever, parkoviště Na Stavidle, v ulici Obchodní u OD Centrum, na Velehradské třídě (naproti autobusového nádraží), případně na náměstí Míru u kina Hvězda (pozor, omezený příjezd a výjezd po dobu průvodu).
Uvedená parkoviště jsou zpoplatněna pouze v pracovní dny a v sobotu dopoledne.
V krátké vzdálenosti od centra města je možné bezplatně parkovat na Studentském náměstí nebo na parkovišti u Zimního stadionu. U parkovišť přímo v centru města (například na náměstích) je třeba počítat s tím, že některá budou nepřístupná s ohledem na uzavírky komunikací.
Děkujeme za pochopení a vstřícnost.
SLOVÁCKÉ SLAVNOSTI VÍNA A OTEVŘENÝCH PAMÁTEK A JEJICH VÝSTAVY
Dechberoucí krásu, pestrost a barevnost slováckých krojů můžete v rámci jubilejního XX. ročníku Slováckých slavností vína a otevřených památek obdivovat nejen v ulicích města, ale také na dvou speciálních výstavách.
SLAVNOSTI KRÁSY A VÍNA – bude zahájena ve středu 6. září v 17.00 v Redutě. Fotograf Lukáš Kubičina tu představí krásu slováckých krojů tak, jak je zachytil v průběhu předchozích ročníků slavností. Výstava potrvá do 2. října.
MAGICKÉ MÍSTO UHERSKÉ HRADIŠTĚ – můžete obdivovat výhradně v době slavností, ve dnech 8. – 10. září na nádvoří Reduty. Autor koncepce Marek Malůšek tu předvede ucelenou kolekci fotografií, jež představí Uherské Hradiště a celé slavnosti v pohádkové perspektivě. S vybranými signálními fotografiemi se návštěvníci mohli již setkat, a sice v propagačních materiálech slavností – na plakátech, billboardech a v programových tiskovinách.
„Fotili jsme pohádku, sen, kouzelná místa s přízračnou atmosférou, hraniční časy, hry barev a vůní. Krásné vznešené bytosti, které se opájejí výhradně hudbou, tancem, vínem a láskou. Na fotografiích jsou ve výrazu hlubocí, opravdoví, odhodlaní, přesvědčení o smyslu svých činů. Čas pro ně neexistuje. Tak vznikl soubor částečně stylizovaných fotografií s nepřímou narací, které představují obrazy vrcholných momentů prožívání času v Uherském Hradišti, například v průběhu Slováckých slavností vína…,“ uvedl Marek Malůšek.
PODĚKOVÁNÍ
Za velkého nasazení, ve svém volném čase, bez nároku na honorář se nelehké úlohy pózovat před fotoaparátem zhostilo na 21 krojovaných modelů:
· Park a skanzen Rochus – Vendula Hrňová / Romana Šáchová / Magdalena Janálová / David Sagula / Matyáš Mráček / Jan Ševčík Prokop
· Kaple sv. Rocha – Jan Mikuš
· Slovácká búda – Petr Polách / Patrik Matušina / Adam Borusík
· Centrum města – Magdalena Dvořanová / Gabriela Schneiderová / Simona Schneiderová
· Kostel sv. F. Xaverského – Tereza Vintrová / Matyáš Hráček / Ondra Hanus
· Vinařský dům Mařatice – Julie Waltherová / Jan Mikuš / Ondřej Třetina / Miguel Alexandr Jara
· Vinohradská ulice / vinohrad – Jakub Tomala / Drahomír Hlaváč
Projekt by nebylo možno realizovat bez našich partnerů, kterými se stali:
· Vinařský dům Mařatice – poskytnutí prostor vinného sklepa (jmenovité poděkování patří Lukáši Přikrylovi a Kristýně Hankové)
· Kosmetika Lucie Ježová – make-up modelek
· P. Josef Říha – zpřístupnění prostor kostela sv. Františka Xaverského
· Park a skanzen Rochus – jmenovité poděkovaní za poskytnutí prostor patří řediteli Janu Blahůškovi
Námět / fotograf – Marek Malůšek
Realizace – Klub kultury Uherské Hradiště
XX. Slovácké slavnosti vína a otevřených památek 2023 se nezadržitelně blíží. Podívejte se na bohatý kulturní program, který nás při jubilejním dvacátém ročníku čeká.
Podrobný program můžete prozkoumávat zde https://slavnostivinauh.cz/program/
V roce 2005 zastupitelstva šesti obcí z předhůří Bílých Karpat, tedy Bánova, Bystřice pod Lopeníkem, Korytné, Nivnice, Suché Lozi a Vlčnova, rozhodla založit sdružení obcí za účelem vzniku nového mikroregionu a vzniklo tak Východní Slovácko. K rozhodnutí vedla potřeba vytvořit v této oblasti podmínky pro rozvoj turistiky a zajistit moderní rekreační složku infrastruktury regionu. Cílem je příjemné interaktivní prostředí sloužící nejen návštěvníkům, ale i místním občanům. Vždyť tam, kde se obec a krajina kolem ní stane dobrým domovem, místní rádi zůstávají a přespolní se rádi vracejí.
"V regionu můžete navštívit např. muzeum pálenic, rodiště Komenského, vyhaslou sopku s kalvárií, minerální prameny Slatina a Smraďačka, lesní kapličky nebo morový hřbitov. Pro cykloturisty byly vybudovány cyklostezky propojující Východní Slovácko s širokým okolím."
Moto Východního Slovácka: „Tulák, poutník i obyčejný turista, který projde celý svět a přitom se rád vrací do našeho regionu – to je naše nejkrásnější odměna.“
Obce mikroregionu:
Obec Bánov najdete asi 6 km východně od Uherského Brodu na úpatí Bílých Karpat. Kolem obce prochází mezinárodní silnice E 50, která v podstatě kopíruje jednu z nejstarších obchodních cest střední Evropy. Bánov, který byl bezmála tisíc let první (či poslední) osadou na této cestě, patří k nejstarším obcím celé jihovýchodní Moravy.
Bánov letos otevřel nové víceúčelové sportoviště pro školu i veřejnost, pořídil hasičům novou cisternovou automobilovou stříkačku a v současnosti pracuje na nových bezbariérových chodnících při hlavním průtahu obcí.
Zajímavosti:
Folklórní soubor Kohútek oslaví letos 45. výročí svého založení. Pravidelně se účastní folklórních festivalů a slavností jak doma, tak i v zahraničí. Soubor vydal vlastní CD s písněmi z Bánova a okolí. Vedoucím souboru je Aleš Pavlíček.
Mužský sbor Hútek pod vedením Oldřicha Havla – ochotně se účastní obecních a regionálních akcí, opakovaně i na Slavnostech vína. Mužský sbor Hútek zahájil svoji činnost 18. září 2009 díky lásce zakládajících členů k lidové písničce a díky odbornému vedení Jurky Chovance - nestora bánovského folklóru.
Ženský sbor Zpěvule vede paní Helena Vystrčilová. Zpěvule jsou zatím nejmladším folklórním tělesem v Bánově, ale v současnosti nejpočetnějším, v plné síle je jich 27.
Bystřice pod Lopeníkem
Obec Bystřice pod Lopeníkem je nejmenší a současně nejvýchodněji položenou obcí mikroregionu Východní Slovácko. Poloha předurčila, že obec byla vždy chudobná a i bohatá zároveň. Bohatá přírodními krásami, kulturou, zvyky a legendami. Chudobná proto, že mezi Uhrami a Českými zeměmi byl po dlouhá staletí válečný stav, který obci přinášel záhubu.
Obec velmi dbá na udržování lidových tradic, kterým se věnují už děti v základní a dokonce i mateřské škole. Kromě specifických krojů, zejména mužských zimních, jejichž součástí jsou ženské šátky vázané přes boky a rameno a šavle, je naší jedinečnou folklorní tradicí tanec „Pod šable“, v této podobě jinde netancovaný. Kromě chlapců, kteří si říkají „Bobkovníci“, jej tradičně tančí i dívky. Další jedinečností je způsob udržování těchto tradic. V obci není stálý folklorní soubor, s hrdostí a ochotou tyto starodávné obyčeje již po desetiletí dobrovolně udržuje mládež, v dřívějších dobách to bývali odvedenci, „legrúti“, a věkem odpovídající dívky, bez jejichž organizačních schopností by to prostě nešlo.
Počiny obce v posledním období: V roce 2015 byla provedena oprava historické kamenné zvonice, za jejíž realizaci získala obec ocenění "Zlatou cihlu" v rámci krajského kola soutěže Vesnice roku 2017. V roce 2016 obec otevřela obecní muzeum v krásném a zachovalém historickém domku, který pro tento účel vykoupila. V loňském roce vybudovala také komunikaci a inženýrské sítě v nové lokalitě pro výstavbu 16 rodinných domů. V současné době kromě drobnějších stavebních akcí probíhá novostavba mateřské školy s kapacitou 50 dětí.
Zajímavosti:
Staré lomy s vzácnou flórou, CHKO Bílé Karpaty – biosférická rezervace UNESCO
Ze všech obcí mikroregionu Východní Slovácko se Korytná považuje za čistě Bělokarpatskou obec, jelikož se celým svým katastrem rozprostírá na území CHKO Bílé Karpaty. Krásný pohled na tuto obec se vám naskytne z rozhledny Obecnice, která je velmi navštěvována turisty. Dnes už můžeme říci, že se stala tradičním místem, ke kterému je každoročně obcí pořádán velmi oblíbený „Poštěpánský výšlap“. Také se osvědčila jako krásné místo pro konání svatebního obřadu.
Obec vznikla pravděpodobně v roce 1270, avšak první zmínka o ní pochází z roku 1357. Obec zažívala stejně jako její široké okolí ničivé nájezdy. Poslední z velkých katastrof se udála v roce 1895, kdy za velkého požáru vyhořelo 21 korytňanských usedlostí.
Během druhé světové války nabyla Korytná strategického významu při převádění uprchlíků na Slovensko. Od roku 1942 se zde začaly vytvářet zárodky partyzánských skupin a s blížícím se příchodem fronty na jaře 1945 se členové partyzánských oddílů zapojovali i do bojové činnosti.
Nyní v obci žije 920 obyvatel, současným starostou obce je pan Josef Klon, místostarostou obce pan Jakub Vacula. Vedení obce se zaměřuje především na oblast životního prostředí – čištění a úpravu zdrojů pitné vody, vysazuje medonosné stromy a keře. Po cestě k nově vybudované dominantní vodní nádrži v lokalitě Nad Močířky si můžete odpočinout a pokochat se krásným výhledem od letos nově postavené zvoničky, která je vyrobena z pískovce a ozdobena krásným bronzovým zvonem. O vřelém vztahu k přírodě svědčí také už potřetí získaný mezinárodní titul EKOŠKOLA, na který jsou patřičně hrdé jak děti místní mateřské školy spolu s rodiči a učitelkami, tak vedení školy a obce.
Mezi zajímavosti obce patří také:
V obci se nachází sportovní hala, areál tenisových kurtů, ale také nedávno vybudovaný amfiteátr, ve kterém obec začala pořádat koncerty. Po Ivo Jahelkovi to byl letos krásný koncert paní Lenky Filipové. Amfiteátr je využíván také k pořádání příměstského tábora, jehož vedoucí je jedna z učitelek korytňanské základní školy, paní Světlana Čagánková.
Obec velmi podporuje její kulturní dění. Pro reprezentaci slavnostní akcí zakoupila také díky dotaci ministerstva zemědělství 8 ks ženských krojů.
Dnes reprezentují obec Korytnou: Starosta obce pan Josef Klon, místostarosta obce pan Jakub Vacula.
Děti ZŠ a MŠ Korytná přichází v čele s paní ředitelkou Mgr. Petrou Píškovou; škola se dětem intenzivně věnuje, o čemž svědčí mnohá krásná vystoupení v rámci akcí konaných v Korytné, jako je oslava dne matek, či Svatováclavských hodů.
Mužský pěvecký sbor „Mužáci“ v čele s uměleckou vedoucí p. Ludmilou Věrnou obec reprezentoval mimo jiné v Jankovicích, Bánově, zazpíval si spolu s Heligonkáři z Kopanic na Svatováclavských hodech, či umí potěšit svým zpěvem také obyvatele místního charitního domu, či na oslavách svých jubilujících kolegů. Účastní se rozsvěcování vánočního stromu a místních oslav. Zpěváci jsou také součástí místního kostelního sboru.
Nivnice je výstavná a bohatá obec na trase z Uherského Brodu do centrální části Bílých Karpat k Velké Javořině. Podle historických dokumentů je Nivnice pravděpodobným místem narození učitele národů Jana Amose Komenského, který tu prokazatelně žil a byl zde i pokřtěn. V roce 1895 zde byl učiněn významný nález. Přímo ve vsi byl vykopán veliký prastarý zvon se špatně čitelným nápisem, jehož pozdější rozluštění překvapilo všechny odborníky. Nápis velebí Ježíše Krista a pochází z roku 1001. To znamená, že se jedná o jeden z nejstarších písemných dokladů z území Moravy.
Nivnice je známa nejen jako rodiště J.A.Komenského, ale i velmi aktivním kulturním a sportovním životem. Infrastruktura, vzhled a okolní příroda staví Nivnici do popředí zájmu o bydlení i návštěvy. Výborná dostupnost, nabídka ubytování v hotelu Savary, v chatkách či kempu Nivnické riviéry přitahuje ročně velké množství návštěvníků.
Obec Nivnice je v pohybu: nabízí modernizovaný areál Nivnické riviéry – koupaliště a kempu, tenisové kurty, workoutové hřiště, modulární pumptrackovou dráhu, singletrack, cyklostezky, sportovní areál. To vše při zachování lidových tradic a velké podpory všech spolků kulturních i sportovních, které přispívají k životu obce. Nabízí slunce i stín, vůni lesa a přírody, příjemné jednání a neodmyslitelně výbornou slivovici. Navštivte Nivnici, nebude zklamáni.
Zajímavosti:
V obci aktivně pracuje 37 různých spolků a organizací, jejichž zástupce v průvodu doprovází dechová hudba Nivničanka pod taktovkou Ing. Pavla Goroše.
NIVNIČANKA – Jak je patrno již z názvu hudby, tak Nivničanka pochází z moravské obce Nivnice, která leží asi 6km jižně od bývalého královského města Uherského Brodu. Národopisně patří Nivnice k části nazývané "Moravské Slovácko", a tedy mezi oblasti, kde se dodnes udržují lidové zvyky a kroje.
Od roku 1984 nese hudba oficiální název“ Nivničanka“. Během této dlouhé existence se v hudbě vystřídala celá řada, jak muzikantů, tak i kapelníků a dirigentů. V současné době je kapelníkem Ing. Pavel Goroš.
Nivničanka se orientuje na taneční a poslechovou hudbu převážně moravských autorů, ale do jejího repertoáru samozřejmě patří i skladby českých a zahraničních autorů. Za zmínku stojí také to, že 70% členů je přímo z Nivnice, což je mezi dnešními dechovými hudbami velmi neobvyklé.
V prosinci 2004 hudba na svou památku živě nahrála CD nosič s vánoční tématikou „Vánoční čas“.
Nivničanka má za sebou již celou řadu vystupování na různých festivalech, plesech, zábavách, hodech, společenských a církevních slavnostech, ale také zahraniční vystoupení v Belgii, Rakousku, Německu, Polsku a Holandsku.
Při příjezdu z kterékoliv strany do obce Suchá Loz vás nejprve pozdraví štíhlá bílá věž kostela sv. Ludmily. Tato odvážně vysoká stavba byla dokončena teprve před několika lety a patří k nejmodernějším a také největším sakrálním stavbám v celém regionu. Jinou místní atraktivitou je pramen lithiové minerální vody zvané Lozanka, v současnosti známá pod názvem Slatina, která má podobné účinky jako některé minerální vody v nedalekých lázních Luhačovice. Obec si tohoto minerálního pramene velmi cení a v současné době je zde již vybudován odpočinkový areál včetně velkého altánu, posezení i parkoviště. Dále v obci najdete obecní muzeum, kde probíhají různé kulturní akce. Cyklisty potěší také 2,5 km dlouhá cyklostezka mezi obcí Suchá Loz a obcí Nivnice.
Obec Suchá Loz se v posledních letech zaměřila na rozšiřování obecní infrastruktury, žádané jsou stavební pozemky vybavené inženýrskými sítěmi.
Zajímavosti:
Plkotnice – spolek vdaných žen ze Suché Lozi, vedoucí Mgr. Eva Gazdíková,
Účastní se mnoha akcí v okrese Uherské Hradiště (např. Sečení trávy v Buchlovicích), ale i na Slovensku v rámci projektů přeshraniční spolupráce, jsou aktivní od r.2005, podařilo se jim vydat jedno vlastní CD.
Na posledních výběžcích Bílých Karpat v kotlině podél Vlčnovského potoka se rozkládá Vlčnov. Obec, kterou nejen její obyvatelé pyšně nazývají Perlou Slovácka. První písemné zmínky o Vlčnovu pocházejí z roku 1264, z té doby je v obci dochováno jádro kostela sv. Jakuba staršího tvořené gotickou kaplí. V loňském roce obec slavila výročí 750 let od první písemné zmínky.
Při příjezdu od Uherského Brodu zaujme nad Vlčnovem silueta památkově chráněného areálu vlčnovských búd, což jsou vinohradnické stavby, pocházející z druhé poloviny 19. století. Z búd se rád v minulosti kochal pohledem i slavný malíř Joža Uprka, když ve Vlčnově tvořil svůj slavný obraz Vlčnovská jízda králů.
Poslední květnovou neděli se rozezní po Vlčnově vyvolávky o „králi poctivém, ale velmi chudobném“ a na svoji cestu se vydává stejně jako nespočet generací před nimi družina legrútů se svým králem s růží v ústech – to je Jízda králů, která je od roku 2011 zapsána na reprezentativním seznamu nehmotné kultury světa UNESCO.
Olíbeným turistickým cílem Vlčnova je Muzeum lidových pálenic a nelze opomenout tradiční gastronomickou specialitu – vlčnovské vdolečky.
Počiny obce: největším počinem v letošním roce bylo znovuoteření koupaliště po rozsáhlé rekonstrukci za cca 35 mil. korun. V současné době se dokončuje oprava dvou místních komunikací a oprava kanalizace.
Zajímavosti:
Soubory v průvodu:
Mužský sbor Vlčnov – Současný Mužský sbor byl založen v roce 2003 a má 23 členů. Navázal na tradici zpívání ve Vlčnově. V repertoáru má lidové písně z celého Slovácka, ale hlavně z vlčnovského regionu. Snaží se udržet lidovou píseň živou, bez úprav a uměleckých zásahů pro další generace. Jejich vystoupení neodmyslitelně patří k programům jízdy králů, hodovému zpívání, ale i mnoha dalším akcím ve Vlčnově, v jeho okolí i za hranicemi. Organizačním vedoucím souboru jsou Otto Holeček a Jiří Ulčík, sbormistrem Petr Mikulec.
Dechová hudba Vlčnovjané – Vlčnovská dechovka má v obci více než 130letou tradici. Za tuto dobu se zde vystřídalo několik generací hudebníků. Základ dnešní vlčnovské dechovky tvoří zejména mladí nadšení muzikanti z Vlčnova i z blízkého okolí. Kapela hrává na různých akcích nejen ve Vlčnově, výjimkou nejsou ani vystoupení v Čechách a na Slovensku. V rozmanitém repertoáru se objevují úpravy lidových písní, skladby českých, moravských, ale i slovenských autorů.
Folklórní soubor Vlčnovjan a cimbálová muzika Čardáš – Zpěvnost a taneční bohatství této obce pomáhá nemalou měrou udržovat folklorní soubor Vlčnovjan, založený v roce 1972. Soubor se zaměřuje při zpracování písňového a tanečního materiálu na Vlčnov a blízké okolí, tedy oblast Uherskobrodska, Kopanice na moravsko –slovenském pomezí a Luhačovické Zálesí. Ve svém repertoáru má kromě typických párových točených tanců, také mužské tance prestižního charakteru, v nichž tanečníci předváděli svou dovednost a taneční zdatnost. V choreografických úpravách ožívají také staré zvyky, jako svatba, jízda králů, hody, masopust a další. Každoročně se jako domácí účastní vlčnovské jízdy králů a významných slavností v obci i regionu, navštívil mnohé evropské i vzdálenější destinace. Soubor doprovází cimbálová muzika Čardáš.
Cimbálová muzika Čardáš vznikla roku 1999 z dětské cimbálové muziky Základní umělecké školy v Bojkovicích, jejím domovským prostorem je nyní obec Vlčnov. Zpracovává písně především z Luhačovického Zálesí, Moravských Kopanic a Uherskobrodska. Od roku 2002 doprovází folklorní soubor Vlčnovjan, primáškou je Petra Jakšíková.
Dětský folkórní soubor Vlčnovjánek – Dětský folklorní soubor Vlčnovjánek pracuje v rodné obci už několik desetiletí, jeho vznik je datován do roku 1961. Je to nejstarší folklorní kolektiv ve Vlčnově. Tančí a zpívají zde děti přibližně ve věku od 6 do 12 let, zpracovávají folklorní materiál převážně z Vlčnova a blízkého okolí, tedy oblast Uherskobrodska. Hlavní repertoár tvoří scénické ukázky zvyků a obyčejů (jízda králů, vynášení smrtky a létečka, Velikonoce, fašank) a pomáhá uchovávat místní tance a nářečí. Děti vystupují v tradičních vlčnovských krojích, ale i v jednoduchých tanečních, zrekonstruovaných podle starších vzorů. Vedoucími jsou Petra Kučerová Brandysová a Šárka Jedličková.
Král Jízdy králů r.2022 s královskou družinou
Letošní král Zdeněk Janča se svou rodinou a královskou družinou legrútů a družiček. Jízda králů ve Vlčnově se tradičně konala poslední květnovou neděli a již nyní vás srdečně zveme na tu další
Manažeři mikroregionu Východní Slovácko
- Milan Bauka
- Ing. Pavel Rada
- Mgr. Vojtěch Surmař
Představení mikroregionu: Mariánské náměstí
Se Starým Městem jsou především spojeny hmotné památky počátků české státnosti. Území dnešního města bylo osídleno v pravěku, v době římské i po příchodu prvních Slovanů. V 8. a 9. století zde vzniká jedno z center Velké Moravy, které svou velikostí, vnitřní organizací a obranným systémem nese znaky budoucích velkých měst. Tuto bohatou historii připomíná nová expozice v Památníku Velké Moravy.
Město žije bohatým kulturním životem, působí zde FS Dolina, skupinky DFS Dolinečka a Staroměstská kapela.
Soubor vedoucí
Dolina Ing. Aleš Rada
Dolinečka I Mgr. Kateřina Vránová, Ing. Jarmila Tomešková
Dolinečka II Jitka Luběnová, Julie Luběnová, spolupráce Dominik Stašek
Dolinečka III Mgr. Lucie Sojáková a Renáta Friedlová
Doliňáci Ing. Radek Novák
CM Bálešáci Ing. Tomáš Vavřík, umělecký vedoucí Ondřej Bazala
CM Dolinečka Ing. Tomáš Vavřík
CM Dolinka
při ZUŠ St. Město Radim Snopek
Obec Babice, vesnice Zlínského kraje roku 2015.
V turisticky lákavé a vyhledávané lokalitě leží obec Babice, o níž první písemná zmínka pochází již z roku 1220. Na západě se zvedá pohoří Chřibů, bohaté nejen historií, ale i přírodními krásami. Jihovýchodní hranici obce tvoří majestátní řeka Morava a návštěvníky vyhledávaný Baťův kanál. Od královského města Uherské Hradiště je vzdálena 8km a téměř všude do okolí se dostanete na kole. Protože obec leží v rovinaté části Dolnomoravského úvalu a prochází jí páteřní cyklostezka č. 4 – Moravská stezka.
V Babicích působí Dětský folklórní soubor Kalinka, dívčí pěvecký sborek Kalinka a folklórní soubor Kalina. Od roku 1925 se v obci konají třetí říjnový víkend Slovácké hody s právem.
V obci můžete navštívit muzeum Myslivců a pytláků, jehož součástí je také expozice hospodářských strojů, vesnické muzeum, voliéry s pernatou zvěří či sad starých ovocných odrůd a které v soutěži vesnice roku získalo ocenění Zlatá cihla v kategorii obnova či rekonstrukce staveb venkovské zástavby.
Boršice udržují během liturgického roku všechny lidové zvyky a bohaté kulturní tradice. Obec se také proslavila vinařstvím, jehož historie sahá až do 12. století. Díky tomu je zde pořádána vyhlášená Velikonoční výstava vín, která se koná každoročně na velikonoční neděli v sále kulturního domu. K ochutnání je tady tradičně vystavována tisícovka vzorků vín. Folklorní soubor Pentla ve spolupráci s obecním úřadem a mládeží celé obce pořádá v měsíci říjnu Císařské hody s právem. V kulturním domě se tradičně koná hodová zábava, na které hraje domácí dechová hudba Boršičanka. V autentickém místě nálezů paleolitického osídlení se v obci nachází naučná stezka „Po stopách lovců mamutů“ o délce asi 1 km, která vás postupně seznámí s informacemi a poznatky o životě lovců mamutů, o jejich způsobu obživy a o osídlení zdejší krajiny. Na trase naučné stezky kromě obvyklých zastavení, vybavených informačními tabulemi, naleznete také dřevěné sochy zvířat a lovců mamutů v životní velikosti, stopy zvířat, posvátný šamanský sloup nebo krytá posezení.
Cyklostezku Cyrila a Metoděje provází artefakty Velké Moravy
Cyklostezka spojuje obce Boršice a Zlechov a už dnes je považována za jednu z nejkrásnějších na Moravě. Cyklostezka bude součástí Kulturní stezky Rady Evropy. V Boršicích začíná u Dolního mlýna, z druhé strany ji najdete na poslední zlechovské křižovatce. Cyklostezka vede po původní hradské cestě mezi obcemi, po které v devátém století pravděpodobně chodil svatý Metoděj, když putoval ze svatého Klimenta do centra Starého Velehradu. Během nenáročné 2,5 km dlouhé jízdy si můžete prohlédnout artefakty z kamene, bronzu a nerezu, inspirované Velkou Moravou. Pochází z dílny akademického sochaře Daniela Trubače z Polešovic. Projekt byl vybudován v rámci přeshraniční spolupráce „Na kole za historií Velké Moravy“, který je dílem spolupráce s partnerskou obcí Opatovce. Na slovenské straně vyrostla stezka Opatovce – Trenčín.
Dominantou obce je kostel sv. Anny. Za zmínku stojí přírodní a technická památka Baťův kanál a muzeum, které bylo otevřeno v roce 2011. Návštěvníci si mohou prohlédnout vybavení kuchyně a jizby z dvacátých až padesátých let minulého století. V další místnosti jsou předměty, které se používaly k hospodářské a řemeslné činnosti a pracím v domácnosti. V další části je fotografická historie obce a popis součástí huštěnovského kroje. Své místo v muzeu má současná šiřitelka lidových tradic, košíkářka Hana Špalková, akademický sochař Jiří Kaňovský nebo zesnulý akademický malíř Antonín Sládek. Neopomenuli jsme ani na archeologické nálezy v katastru obce.
V obci působí dětský folklorní soubor MARENKA, který byl v Huštěnovicích založen 28. února 2011. Vedoucí souboru Martina Sedlářová z Uherského Hradiště, kdysi členka DFS Hradišťánek, tanečnice FS Cifra Uherské Hradiště a také tanečnice VUS Ondráš Brno, má k folkloru vřelý vztah a naše děti, ve věku od 5 do 13 let, vede k lásce k folklóru. Děti nezačínaly ihned s výukou folklorních tanců, ale naučily se dnes tolik oblíbené country tance, při kterých se učily svým prvním tanečním krůčkům. Dnes už se věnují výhradně folkloru a jejich taneční i pěvecké umění se pomalu rozšiřuje. Dětský folklorní soubor MARENKA má své kroje, které navrhovala etnografka PhDr. Ludmila Tarcalová.
Obec Jalubí leží na severozápadním okraji Chřibů 7 km o okresního města Uherské Hradiště.
První dochovaná zmínka o vzniku obce jako součást panství velehradského kláštera Cisterciáků je z r. 1265. Poddaní z Jalubí byli povinni tzv. krevním platem majiteli Buchlova. Ve druhé polovině 17. století byla ves několikrát zcela zničena požáry. Ovšem Jalubí se dokázalo znovu pozvednout, takže v polovině 18. století se zde nacházelo 19 ha vinohradů. Víno prosperovalo v Jalubí i v 19. století a v roce 1900 zde měli ještě 14 ha vinic. Proslulé bylo v Jalubí hrnčířství. Hrnčířský cech je zde doložen k roku 1721. V paměti zůstávají slavná jména hrnčířů Dudy, Petráše, Vojtěška. V Jalubí udržují bohatou tradici kulturních zvyklostí: pořádají hody s právem, dožínky, masopust s pochováváním basy nebo stavění a kácení máje.
Ocenění: Na Slavnostech vína a otevřených památek v r. 2010 získalo Jalubí ocenění Vinařská obec 2010. Obec byla oceněna v krajské soutěži Vesnice roku 2016. Získala třetí místo a bílou stuhu za práci s mládeží a stala se vítězem soutěže Zlatá cihla za repliku větrného mlýna. Mezi občany se dochovala verze, že původní mlýn byl zbourán a rozebrán na stavbu rodinných domků až po skončení II. světové války na základě poškození shozenou leteckou bombou v roce 1945. Správná verze však je, že mlýn byl zbourán v roce 1938, což koresponduje se zápisy v pozemkové knize. V době shození leteckých bomb již mlýn neexistoval.
Obec byla založena v r. 1648 tehdejším majitelem napajedelského panství hrabětem Janem z Rottálu. Po třetím Valašském povstání se zde usídlilo 13 rodin a staly se tak prvními obyvateli obce uprostřed Chřibů. Dominantou obce je kostel Nanebevzetí Panny Marie z r. 1841.
V roce 2020 se po více než 60 letech opět rozezněly věžní hodiny a o rok později byla zrekonstruována věž kostela.
Společenské akce se zde odehrávají v kulturním domě umístěném ve středu obce a v přírodním letním areálu Březičky. V obci působí folklorní soubory Lipečka, Lipka, Lipuše. Kulturní a společenský život je tvořen také činností spolků TJ Sokol, SDH a kulturního spolku.
Obec je umístěna v údolí poskytujícím pohodlný přístup na hřeben Chřibů, prochází zde turistické stezky spojující údolí Moravy, Kostelany, Salaš a lesní penzion Bunč. Obec je tak alternativou přístupu do unikátních bukových porostů NP Chřiby s nabídkou mnoha výhledů na krajinu Slovácka a kopce Bílých Karpat.
V katastru obce hospodaří několik soukromých zemědělců zpracovávajících produkty tradičními způsoby. V současnosti zde žije 459 obyvatel.
První písemné zprávy o obci se zachovaly z roku 1131. Obec vznikala jako malá rybářská osada v zákrutách řeky Moravy. Dominantou obce je portálový nýtovaný most přes řeku Moravu, který byl v roce 1997 vyhlášen Ministerstvem kultury ČR kulturní památkou. Každým rokem se na 1. svátek vánoční most rozzáří při Oslavě mostu betlémským světlem. V blízkosti se nachází slepé rameno řeky Moravy - přírodní památka Tůň, jedna z posledních lokalit výskytu kotvice plovoucí a chráněných obojživelníků. Významnou pamětihodností je kostel sv. Floriána. Obec je spoluzakladatelem Agentury pro rozvoj turistiky na Baťově kanálu. V rámci projektů agentury bylo v obci vybudováno přístaviště na řece Moravě. Obcí prochází cyklotrasa a Moravská vinařská cyklostezka. Každoročně se koná košt slivovice, fašaňk s pochováváním basy a v měsíci září tradiční Slovácké hody s právem.
Obec Košíky byla založena okolo roku 1650 hrabětem Janem z Rottálu, který zde přesídlil několik rodin z Valašska, kde probíhaly tzv. Valašské bouře. Tím, že již zmiňované rodiny přesídlil prakticky do lesa, jim "nechal zajít chuť" na jakékoliv vzpoury, protože bývalí vzbouřenci měli najednou úplně jiné starosti - totiž existenční. Obec se postupem doby rozrostla do několika částí - první při toku potůčku Pešky, další na "Vršavu" a několik jiných, menších částí. Obec si z části do dnešní doby udržela vesnický ráz, k 1. 1. 2016 v ní žije 416 obyvatel, katastrální výměra činí 1019 ha.
Obec žije bohatým kulturním životem. Každoročně probíhá několik "Divadelních víkendů" kdy do obce zajíždí špičkové divadelní spolky amatérské i profesionální, k úspěšným akcím patří košty ať gulášů, nakládaného zelí, hub, piva nebo pečených kačen. K tradici již patří i velikonoční a vánoční dílničky pro děti.
Obec v posledních letech dokončila několik projektů zlepšujících občanskou vybavenost, jako například víceúčelové hřiště, výsadbu zeleně na veřejných prostranstvích, v neposlední řadě Multifunkční budovu, kde provozuje knihovnu, učebnu neformálního vzdělávání, komunitní centrum a muzeum s expozicí mimo jiné i kroje obce Košíky zrekonstruovaného na základě dochovaných krojových součástí včetně unikátních a nikde jinde neviděných vzorů vyšívání.
Vinařská obec Kudlovice se hrdě hlásí ke své pětisetpadesátileté bohaté vinařské historii. Zajímavostí je místní trať Paňháje, která patří nejseverněji položené vinařské trati Slovácké vinařské podoblasti. Propojuje tradici vinohradnictví, vína, zpěvu a lidové kultury se životem současné, moderní slovácké obce. Kudlovice zvou své návštěvníky na každoroční konání výstavy vín, otevřené vinné sklepy Kudlovického vinného žlebu, na slovácké hody, akce mužského a ženského pěveckého sboru v domě U Strmenských, který je kulturní památkou místního lidového stavitelství z poslední třetiny 19.století. Další významnou kulturní památkou obce je Kaple svatého Jana Křtitele, která je stavbou z roku 1747 nezvyklého typu se sousoším Křtu Krista v mírně nadživotní velikosti.
Obci náleží i její dva kilometry vzdálená část obce Kudlovická Dolina, která je díky krásné přírodě protkána turistickými trasami. Údolí Kudlovického potoka přivádí návštěvníky do Chřibských lesů, k zajímavým místům, jako je skalní útvar Budačina s pověstmi o pobytu loupežníků nebo v jižní části údolí skalisko Miláčka s pověstí o milencích, kteří zde ukončili svůj život.
Lidé v Nedakonicích se mohou pyšnit bohatým kulturním životem. Na veřejnosti se prezentuje mužský a ženský pěvecký sbor, dětský folklorní kroužek a známá v širokém okolí je i dechová hudba Nedakoňanka. Nejvýznamnější folklorní událostí roku jsou říjnové slovácké hody s právem. Pevné místo v kalendáři má také únorový fašank, zpívání mužského pěveckého sboru a krojový ples.
Mužský pěvecký sbor Nedakonice
Do repertoáru patří písničky z celého Slovácka. Aktivně se zapojují do folklorního dění v naší obci i v blízkém okolí. Uměleckým vedoucím je Vladan Nejezchleba.
Ženský pěvecký sbor Nedakonice vznikl v prosinci roku 2007. V současné době navštěvuje soubor 14 členek pod vedením Jitky Oharkové. Zpívají písně zaměřené na oblast hlavně uherskohradišťska. Aktivně se zapojují do dění v obci - účastní se tradičních slováckých hodů s právem, zpívají na rozsvěcování stromu, pořádají Krojový ples a fašaňkovou obchůzku v obci.
Dechová hudba Nedakoňanka bývá základem všech tradičních obecních akcí již od roku 1927. Repertoár dechové hudby Nedakoňanka tvoří hlavně skladby současných moravských skladatelů dechové hudby, skladby koncertního a tanečního charakteru v úpravě pro dechový orchestr.
Obec Ořechov se nachází na jihozápadním okraji Zlínského kraje, v jihovýchodním podhůří Chřibů asi 18 km od Uherského Hradiště. Na rozloze 600 ha dnes žije v obci 780 obyvatel. Obec samotná je situována v údolí Ořechovského potoka. Kvalitní zemědělská půda na katastru Ořechova odedávna předurčovala zemědělský charakter obce s nezanedbatelným podílem vinohradnictví, který se dochoval dosud a je dokumentován stávajícími rozsáhlými plochami vinic.
První písemná zmínka o obci se objevuje v roce 1131 v listině vydané biskupem Jindřichem Zdíkem. Příslušnost obce ke Slovácku je dokumentována každoročním konáním krojovaných Slováckých hodů s právem o svátku sv. Václava s velkou účastí krojované mládeže a dětí.
Dominantou obce je zámek z konce 16. století, postavený na místě dřívější tvrze a později renesančně přestavěný. Obcí prochází také turistická cyklotrasa a Moravská vinařská cyklostezka. V Ořechově je i 1. stupeň základní školy a mateřská školka. Na návsi stojí barokní socha Sv. Jana Nepomuckého, která je kulturní památkou, za zhlédnutí stojí také soukromé muzeum zemědělské techniky.
Obec žije rozmanitým kulturním životem – pořádají se závody fechtlů – Olevanec cup, košty ořechovky a ořechových buchet, divadelní představení místních ochotníků, karnevaly, Fašankový průvod, Velikonoční jarmarky, Adventní zvonkování a další. O kulturní život v obci se stará Folklorní soubor Chasa z Ořechova – vedoucí souboru Mgr. Monika Zemanová a Děcka z Ořechova – vedoucí souboru MUDr. Eva Píšťková. Za více než desetiletou existenci se soubory vypracovaly na výbornou úroveň.
Polešovice se nacházejí v jihozápadní části okresu Uherské Hradiště. Leží na předělu Dolnomoravského úvalu a pohoří Chřiby. Bohaté archeologické nálezy dokládají hustotu zdejšího osídlení již v pravěku. Z mladší doby bronzové pochází nález 800 zlomků různých bronzových předmětů. Od 7. století zde můžeme sledovat silné slovanské vrstvy, na něž navázala historicky doložená osada Záblacany v 10. a 11. století. První zmínka o Polešovicích pochází z roku 1220, kdy obec patřila nově založenému cisterciánskému klášteru na Velehradě. K dalšímu hospodářskému rozvoji napomohla privilegia velehradských opatů a zejména povýšení na městečko císařem Rudolfem II. v roce 1595 s právem dvou výročních trhů a jednoho týdenního. Z té doby také pochází pečeť a znak. Dominantou slavné vinařské obce, která dnes užívá označení městys, je kostel sv. Petra a Pavla.
Spolková činnost:
Polešovice patří k těm obcím, kde se pořádá celá řada folklorních akcí, které připomínají tradice předešlých generací. Do bohaté spolkové činnosti se v této oblasti zapojují Tělovýchovná jednota a Městys Polešovice, které organizují vždy druhý víkend v měsíci říjnu tradiční slovácké hody s právem. V hodovém průvodu se objevují krojovaní všech věkových kategorií, svobodná chasa v čele se stárky a stárkyněmi, vdané ženy, ženatí muži a množství dětí. V posledních letech se bohatého programu účastní kolem dvou stovek krojovaných. Folklorní sdružení Polešovice obnovilo tradici fašankové obchůzky. V roce 2005 vydalo knížku Hodové tradice a zvyky v Polešovicích a v r. 2012 malou kuchařku. Po padesáti letech v roce 2007 ve spolupráci s obcí a místními vinaři obnovilo tradici vinobraní – vinařské slavnosti s ochutnávkou vín. Vinaři pořádají také zarážení hory a v neděli velikonoční tradiční výstavu vín.
Ženský sbor DRMOLICE z Polešovic se poprvé sešel v roce 2000 s nápadem, aby se v hodovém krojovaném průvodu objevily i stárky a podstárky minulých let.
Přáním bylo společně si zazpívat, pobesedovat a zavzpomínat na časy našich předků. Připomenout si jejich moudrost a zkušenost, kterou by členky souboru předávaly dál. A tak vznikly pořady Pradlenky, Na přástkách, Na jarmarku, Ve vinohradě, Vzpomínky našej stařenky, Ohledy, Ej, zelé, zelé nebo Žertovné s chlapama. Své přátele zvou do Polešovic na Kateřinské zpívání a na Vánoční koncerty. K 15. výročí založení souboru vydaly CD „Dycky sem si vybírala“. Vedoucími souboru jsou Dobromila Krysová a Ivana Vaďurová.
Dětský folklorní kroužek POLEŠOVJÁNEK byl založen v dubnu 2008 jako soubor, který se zúčastnil Vinařských slavností v Polešovicích, následně Slováckých slavností vína a otevřených památek v Uherském Hradišti. Kroužek navštěvuje v současné době 20 dětí ve věku 4-12 let. Od roku 2011 pořádají Dětské odpoledne, kde si zvou své folklorní kamarády. Vedoucí souboru je Michaela Otrusinová.
Obec Spytihněv je nejstarší a zároveň nejsevernější obcí Slovácka. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1141, avšak je zřejmé, že na území obce bylo již dříve rozvinuté sídlo. Název obce je spojován s knížetem Spytihněvem II., který se dle tradice na území obce narodil. Svého největšího významu dosáhla obec na svém úsvitu, kdy patřila mezi šest arcijáhenství olomoucké diecéze, přičemž dalšími arcijáhenstvími byly Olomouc, Brno, Znojmo, Přerov a Břeclav.
V současné době má obec Spytihněv okolo 1700 obyvatel. Spytihněví prochází vodní cesta Baťův kanál. Bylo zde vystavěno a otevřeno “Turistické centrum Na Rejdě Baťova kanálu” a nové přístaviště, které zlepšilo zázemí pro turisty. Součástí tohoto centra je i amfiteátr pro 200 diváků a nově otevřená vyhlídková terasa s restaurací.
Nejvýznamnější folklorní akcí roku ve Spytihněvi jsou tradiční Slovácké hody s právem, které se konají vždy druhou říjnovou neděli. Jako jedna z mála obcí v našem regionu obec Spytihněv dodržuje termín původního konání hodů v neděli a pondělí.
Z folklorních souborů působících ve Spytihněvi je nutné zmínit ženský pěvecký soubor Babčice, který vznikl v roce 1997 a pravidelně se účastní zpívání ve Spytihněvi i v okolí. Soubor tvoří 13 zpěvaček. Dalším folklorním souborem ve Spytihněvi je mužský pěvecký soubor Chlapčiska, který vznikl v roce 2010. Rovněž Chlapčiska vystupují pravidelně na různých akcích ve Spytihněvi a v okolí, v poslední době vystupují také společně s mužským souborem z Kostelan.
Na starobylost obce lze také usuzovat z jejího názvu. Jména nejstarších obcí byla vesměs odvozena ze jmen jejich zakladatele nebo pána - podle Sucha - Sušice. Datum založení Sušic na místě staroslovanského hradiště lze datovat do 1. pololetí 13. století.
Obec se rozprostírá v údolí Jankovického potoka mezi katastry obcí Traplice, Jalubí, Huštěnovice, Babice a Kudlovice. Sušice jsou malou obcí. V současnosti zde žije 633 obyvatel. I katastr je menší - rozloha katastru je 189 ha. Nadmořská výška je 202 m.
V obci je Mateřská školka, kterou navštěvuje v současnosti 25 dětí, aktivně pracují sportovci a taky složka Sboru dobrovolných hasičů.
Jako cennou kulturní památkou v obci je kaple Panny Marie z r. 1886.
Obec je pod vedením starostky Bc. Ladislavy Vlachynské a místostarosty Václava Šrámka.
Obec Traplice leží v údolí Jankovického potoka asi 10 km severozápadně od Uherského Hradiště v Chřibech.
Obec Traplice byla založena na velehradském panství již v době před 13. stoletím. První zmínka o osadě pochází z roku 1228, klášterní dvůr je připomínán roku 1260. Nejzajímavější památkou v obci je kamenný pamětní kříž na rozcestí z roku 1820. Pětimetrový kamenný kříž věnovaný obci je veden jako chráněná památka.
Březnovou společenskou událostí bývá košt vína, tradiční je rovněž fašanková obchůzka, před velikonocemi obcí procházejí „klepáči“, na měsíc říjen připadají slovácké hody, ale v obci se slaví i „babské“ hody. Tečku za rokem znamená stavění a zdobení vánočního stromu.
V obci je devítiletá základní škola, již několik let zde působí také Komunitní škola, je zde vybudován sportovní areál, dvoudráhová kuželna a dětské hřiště. Počet obyvatel Traplic je okolo 1160, starostou obce je Milan Rozum. V současné době folklorní tradice v obci udržuje hlavně hodová chasa.
Obec Tučapy národopisně patří do historické oblasti moravského Slovácka, v krajině na mírném svahu Chřibů, v nížině Dolnomoravského úvalu . Její katastr má rozlohu 245 ha a žije v ní 261 obyvatel. První zmínka o obci je v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1131. V obci stávala tvrz, k níž patřily tři dvory, v 16. století zřejmě zanikla, neboť od r. 1579 se již nepřipomíná. Dominantou obce je kostel sv. Cyrila a Metoděje z roku 1934. K místním památkám patří také kaple Božího srdce Páně. V obci se narodil spisovatel Bedřich Beneš Buchlovan. Z přírodních zajímavostí Tučap stojí za zmínku přírodní památka Koukolky. Půl kilometru od obce se rozprostírají louky a pastviny s bylinnou vegetací tvořenou druhy širokolistých suchých trávníků. Ze silně ohrožených druhů v lokalitě roste vstavač vojenský, hvězdnice chlumní, kozinec vinčencovitý a hořec křížatý. Přes Tučapy vede Moravská vinná cyklostezka č. 5050. Pro využití volného času je v obci k dispozici sportovní a dětské hřiště. Dále bychom v obci našli knihovnu, kostel a hřbitov. Každoročně se v obci koná několik tradičních akcí. Tou nejvýznamnější jsou Slovácké hody s právem konané první říjnovou sobotu. Další akce jsou košt slivovice, fotbalové utkání Svobodných mládenců a Ženatých pánů, stavění a kácení máje a řada dalších.
Obec Tupesy se rozprostírá na území 583 ha v úrodné nivě Zlechovského potoka v nadmořské výšce 216 m. V obci v současné době žije 1 128 obyvatel.
První písemná zmínka o Tupesích pochází z roku 1220, kdy je obec zmiňována jako součást majetku velehradského kláštera.
Nejstaršími památkami Tupes jsou barokní boží muka z roku 1677, socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1735, novorománská kaple Navštívení Panny Marie, postavená roku 1854, a dům drobného zemědělce a hrnčíře, představující původní vesnickou architekturu přelomu 19. a 20. století, ve kterém dnes sídlí Muzeum keramiky.
Tupesy jsou proslulé také pěstováním vinné révy a vinařstvím, které neoddělitelně doprovázelo hospodářský rozvoj obce již v minulých stoletích.
Tupesy jsou typickou slováckou obcí, jejíž bohatá tradice hýřící barevností krojů žije i v současnosti v podobě fašanků, spojených s masopustními průvody v doprovodu cimbálové muziky a říjnových císařských hodů, při kterých je průvod chasy doprovázen dechovkou, zpěvy ženáčů a místních mužských a ženských pěveckých sborů. K dalším významným událostem v obci patří vynášení Moreny, „hrkání“ chlapců, „šlahačka“, výstava vín, dětská pěvecká soutěž Tupeský džbáneček, plesy, stavění a kácení máje, den dětí, vyřezávání dýní a mnoho dalších.
Obec leží v charakteristické kopcovité krajině Kyjovské pahorkatiny, která se rozkládá mezi horským masívem Chřibů a údolní nivou řeky Moravy. Okolní krajina je intenzívně zemědělsky využívaná, jižní svahy jsou využívány k pěstování vinné révy. Vymezené viniční tratě náleží do bzenecké vinařské oblasti. Lesní porost lze nalézt takřka výhradně pouze jako doprovodnou zeleň vodotečí. Jedinou význačnější vodotečí je místní potůček pramenící v oblasti současné zastávky autobusu a protékající žlebem ve středu obce. V současné době má Újezdec 231 obyvatel, čísel popisných je 127. Újezdec, východní vesnička uherskohradišťského okresu, je zajímavá hlubokou a širokou zmolou.
První oficiální zmínka o obci Wasan pochází z r. 1220 (sídliště zde existovalo pravděpodobně již v roce 1050, možná i dříve). Název je prý odvozen od obyvatel, kteří údajně přišly od Váhu.
Do dalšího života pak krutě zasáhly události spojené s 1. a 2. světovou válkou. O tomto svědčí památník obětem u kapličky.
O vinařských tradicích, které se dochovaly až do dnešní doby, svědčí původní obecní pečeť s vinným hroznem mezi dvěma vinařskými noži, vně obrácenými s opisem majuskulou SIGILLV COMUNITATV PAGV WAZAN.
Obec Vážany se od září 2006 může turistům pochlubit rozhlednou v lokalitě Doubí (358 m). Odtud se otevře překvapivě rozsáhlý výhled na pohoří Chřiby, Bílé Karpaty, Pálavu, Hostýnské vrchy či Dolnomoravský úval.
Obcí prochází Moravská vinařská stezka, která přiláká v letních měsících spousty spokojených turistů.
Obec Zlechov leží podél Zlechovského potoka v nadmořské výšce 208 m a se sousední obcí Tupesy tvoří konurbaci. Zlechovský katastr má rozlohu 649 hektarů a v současnosti v něm žije 1 697 obyvatel.
V katastru obce se nachází jedno z nejstarších slovanských sídlišť u nás. Byly zde však objeveny i nálezy z období paleolitu a neolitu. Obec vznikla pravděpodobně v průběhu 11. století. Nejstarší zmínka o obci však pochází teprve z roku 1207 a potvrzuje příslušnost vsi k velehradskému klášteru, jenž přinesl rozvoj řemesel i pokrokové způsoby obdělávání půdy a začal v našem kraji s pěstováním vinné révy, kterou řád potřeboval k bohoslužebným účelům. Název obce bývá odvozován od „vsi lidí Zlechových“, ve 13. století se objevuje i varianta Lechov, tedy vesnice Lecha nebo Zlecha.
Nejstarší památkou v obci jsou boží muka u silnice do Tupes, postavená roku 1674. Dále barokní socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1733. Na poli směrem ke Starému Městu stával asi 1 m vysoký kamenný smírčí kříž, pocházející pravděpodobně ze 17. století. Dnes je uložen v Galerii Slováckého muzea v Uherském Hradišti. Poměrně novou dominantou obce se stal kostel sv. Anny, vysvěcený v roce 1994.
Nejvýznamnější tradiční akcí jsou říjnové Slovácké hody s právem, tzv. císařské. Název vznikl podle nařízení císaře Josefa II., který takto určil hodové zábavy pro vesnice bez místního kostela. V době Velikonoc ožívá Zlechov charakteristickými velikonočními zvyky, jako je „hrkání“ a „šlahačka“. Dalšími kulturními akcemi obce jsou plesy na začátku roku, košt vína a slivovice, stavění a kácení máje, Mikuláš, adventní koncert a řada dalších.
Představení mikroregionu: Nádvoří Staré radnice
Mikroregion Ostrožsko-Veselsko je složen z 9 obcí a měst kolem hojně navštěvovaného poutního místa, kopce svatého Antonínka. Jedná se o obce Blatnice pod Svatým Antonínkem, Blatnička, Boršice u Blatnice, Ostrožská Lhota, Ostrožská Nová Ves, Kozojídky a města Uherský Ostroh, Hluk a Veselí nad Moravou.
V tomto Mikroregionu žije bezmála 28 tisíc lidí a jeho zajímavostí je, že zasahuje do dvou krajů. Blatnička, Blatnice pod sv. Antonínkem, Kozojídky a Veselí nad Moravou spadají do kraje Jihomoravského, kdežto Uherský Ostroh, Ostrožská Lhota, Ostrožská Nová Ves, Hluk a Boršice u Blatnice náleží do kraje Zlínského.
Ostrožsko-Veselsko je oblast, které osobitou charakteristiku vtiskla slivovice, víno, cimbálová muzika, bohatě zdobený vyšívaný lidový kroj, a místní stále udržované folklórní tradice. Celá oblast je protkána řadou cyklistických stezek a ve spojení s nabídkou vodní turistiky na Baťově kanále a řece Moravě ve Veselí nad Moravou či Uherském Ostrohu tvoří ideální prostředí pro trávení aktivní dovolené či volného času. V Ostrožské Nové Vsi v místních malebných sirnatých lázních naleznete komplexní služby včetně odborné rehabilitační péče. Léčí se zde převážně nemoci pohybového aparátu, kožní, oběhové i neurologické problémy. Rekreovat se můžete v krásné přírodě kolem štěrkopískových jezer, k návštěvě lákají dobově vybavené památkové domky v Hluku, Ostrožské Lhotě, Ostrožské Nové Vsi a Lidový domek v Boršicích u Blatnice. Zásluhou dílny Tradice Slovácka v Blatničce se pokračuje v odkazu našich předků a udržují se lidová řemesla se zaměřením na udržování a výrobu krojů nejen tohoto kraje. Vinařská obec Blatnice nabízí ve svých vinných sklepech to nejlepší, co na révou osazených místních svazích dokázalo slunce vyčarovat.
Přijďte se podívat a poslechnout si, co všechno sounáležitostí a láskou k folklóru, hudbě a tradicím místní soubory vytvořily, nacvičily a letos předvedou.
Představení mikroregionu: Park Bastion
Kostel Zvěstování Panny Marie byl postaven jako součást františkánského kláštera řádu menších bratří na počátku 16. století s řadou prvků pozdní, tzv. vladislavské gotiky. V roce 1605 byl ještě nedostavěný. Při obnově kláštera byl proto kladen důraz především na dokončení chrámu, a to již
v nastupujícím barokním stylu.
Interiér kostela na způsob trojdílného stejnolodí je dodatečně zaklenut raně barokními valenými lunetovými klenbami dosedajícími na svazkové pilíře s mocnými římsovými hlavicemi. V presbytáři je česká klenba a v závěru koncha s lunetami. Štukový dekor kleneb kostela je raně barokní
s antikizujícími motivy.
Původní zařízení kostela, o němž máme jen kusé zprávy, bylo nahrazeno v 18. století. Založení kostela a kláštera ale připomínají na vnější straně lodi kostela tři znaky – biskupský znak zakladatele Jana Filipce, erb s cimbuřím Václava Veselského z Vojslavic, manžela Filipcovy sestry Zuzany a donátora kláštera, a erb s růží pána z Moravan, tehdejšího správce hradišťského kraje.
Po požáru kostela roku 1894 byl přebudován hlavní oltář a první kaple po obou stranách a restaurovány nástropní malby, na jejichž opravě se podílel Joža Uprka. Na nynějším pseudorenesančním oltáři je ve středu situováno vyobrazení Zvěstování Panny Marie, na němž je nejsvětější Trojice. Oltář je doplněn sochami sv. Cyrila a Metoděje, sv. Ludvíka a sv. Alžběty Durynské. Dnešní sakristie je vybavena dřevěným mobiliářem z první poloviny 18. století, který je zdoben drobnými olejomalbami a portréty světců. Nad sakristií se nalézá chór pro řeholní bratry s dubovými vyzdobenými sedadly z roku 1721 a s malým oltářem.
Zajímavou součástí chrámu jsou náhrobky a krypty, které byly pro pohřbívání uzavřeny v roce 1785. Dochované náhrobky připomínají poslední odpočinek zakladatele kláštera biskupa Jana Filipce, rodinné příslušníky Václava Kulíška z Moravičan, pány z Kunovic a další významné osobnosti regionu.
Kostel je jako součást františkánského kláštera nemovitou kulturní památkou.
SLOVÁCKÉ SLAVNOSTI VÍNA A OTEVŘENÝCH PAMÁTEK oslaví 20 narozeniny.
Slovácké slavnosti vína a otevřených památek provází typický a známý vizuál odrážející krásu lidového oděvu. Novinkou a zároveň i pomyslným darem k jubilejnímu dvacátému ročníku bude jeho rozšířená verze.
Autor koncepce Marek Malůšek představí kromě signálních fotografií také ucelenou kolekci s názvem Magické Místo Uherského Hradiště. Série fotografií, kterou představíme zanedlouho, bude návštěvníky provázet v průběhu celých slavností a představí tak Uherské Hradiště a celé slavnosti v pohádkové perspektivě.
Modelové: Členové FS Míkovjan.
