Dnešní komplex pozdně renesančních budov v centru města představuje staleté tradice Kunovic. První písemná zmínka o Kunovicích pochází z roku 1196, to už zde bezpochyby stálo opevněné sídlo. Jeho počátky jsou jen těžko dohledatelné. Listinná zmínka z roku 1301 dokládá, že si Václav II. ponechává ve svých rukách dvůr s čeledí. Král Jan Lucemburský v roce 1325 rozhodl o zboření hradu v Kunovicích, ponechal zde dvůr a mlýn. V průběhu staletí byl dvůr několikrát opraven a přestavěn. Vystřídalo se zde mnoho majitelů. K nejvýznamnějším patřil rod pánů z Kunovic, který se řadil mezi vlivnou a bohatou moravskou šlechtu. Dvůr jim náležel v 15. a 16. století. Postupným propojením majetkových vztahů a rodinných vazeb přecházel do vlastnictví dalších rodů. Na přelomu 16. a 17. století zde stál zámek starobylého původu a při něm dvůr panský dobře vystavěný. Posledním pánem z Kunovic byl Jan Bernard, který se přidal ke vzbouřené šlechtě. Po bitvě na Bílé hoře jeho majetek, včetně panského dvora, přešel do rukou Lichtenštejnských knížat. Po rozsáhlém požáru roku 1645, který zničil mimo jiné i zdejší zámek, se v Kunovicích uvádí už jen panský dvůr. V roce 1922 přešel do majetku státu. Vznikl zde školní statek. Po roce 1961 zde hospodařil státní statek, později zemědělské výrobní sdružení. V průběhu desetiletí došlo k jeho značné devastaci. Po revoluci v roce 1989 byl ve vlastnictví soukromých subjektů. Dne 15. 9. 1994 byl prohlášen kulturní historickou památkou. V roce 2005 přešel kompletně celý rozsáhlý komplex o rozloze tří hektarů do majetku města. V letech 2008 – 2011 díky finanční podpoře z fondů Evropské unie proběhla rozsáhlá přestavba hlavní části nemovité kulturní památky na podnikatelský inkubátor.