Historie obce, známé v době velkomoravské jako "Záblacany", je po celý středověk úzce spojena s velehradským klášterem a jeho vinicemi. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1220. Duchovní výnam Polešovic byl možná větší. V 10. - 11. století zde při kostelu sv. Petra a Pavla údajně působil moravský biskup. Velehradští konvrši v  Polešovicích umně spojili sílu ducha s ekonomickou rozvahou a založili zde vinohrady. Císař Rudolf II. povýšil Polešovice na městečko, čímž umožnil domácím pořádat trhy a dal jim městský znak. Tomáš J. Pešina z Čechorodu napsal v r. 1663, že "vinohradové nejslovutnější" jsou "okolo Polešovic, Uherského Brodu a Blatnice". V 17. století obec poznamenala třicetiletá válka a uherské nájezdy. V první polovině 18. století se začala vracet bývalá prosperita a počet obyvatel počal utěšeně narůstat. Ve 40. letech 19. století dosáhl počet obyvatel už 1976 (sto let před tím to bylo pouhých 386) a vinařství převažovalo nad zemědělstvím. Ještě v roce 1900 bylo v Polešovicích 119 ha vinic. Převážně bílá vína měla v dobrých letech "vyjímečnou jakost", o čemž svědčí i verše Svatopluka Čecha. Vynikajícím počinem dobudoucna bylo založení Státní révové školky v roce 1933. Polešovice patří k lokalitám, kde můžeme obdivovat víno i starobylé sklepy.