Původně zeměpanskou ves v roce 1303 (kdy je zmiňována také zdejší tvrz) daroval král Václav II. Zdislavu Měšcovi. Na městečko byl Hluk povýšen roku 1525 Ludvíkem Jagellonským. Městečko s tvrzí kolem roku 1540 získali páni z Kunovic. Jaroslav dal sídlu renesanční podobu (1559). Od roku 1616 Hluk sdílel osudy ostrožského panství. Celý zdejší pohraniční kraj odolával po staletí hordám tatarských, tureckých a uherských nájezdníků. Zvlášť kruté byly vpády Uhrů r. 1704 a r. 1709. Legendami opředené město, tvrz i krajina inspirovaly slavný román "Na dolinách svítá" Františka Kožíka, který byl později úspěšně zdramatizován K. Horkým pod názvem "Hejtman Šarovec". Nesporné je, že tvrz čelila vojskům Matyáše Korvína, Bočkajovcům i Bethlenu Gáborovi. Vypráví se pověst, že ve sklepení hlucké tvrze je ukryt poklad. Jisté je, že v mnohých hluckých sklepích by se voňavého a tekutého  "zlata" našlo dost a dost. Je známo, že v roce 1592 vrchnosti vynášely vinné desátky 12 beček vína, což je přibližně 65 hl. Kvalita vína byla nesporná, takže v dobách největších útrap to bylo právě víno, které Hluckým zajišťovalo živobytí. V polovině 18. století žilo v Hluku celkem 1364 obyvatel, kteří se starali o 26 ha vinic. V důsledku mohutných změn v 19. století, kdy město postupně ztrácelo zemědělský charakter a počet obyvatel výrazně vzrostl, došlo k ústupu od tradičního vinařství. Po napadnutí perenosporou zde vinohrady začátkem 20. století dokonce úplně zanikly. Naštěstí se s jejich obnovou započalo již ve 30. letech minulého století. Jejich dnešní utěšený stav naznačuje, že vinařství v Hluku zažívá svou renesanci. Ve městě se pořádají Slovácký festival dechových hudeb a folklórní Dolňácké slavnosti s jízdou králů. Ve městě působí skvělá dechová kapela Šarovec, mládežnický dechový orchestr Kosenka, ženský a mužský pěvecký sbor a kapely Babica a Ženičky.