První zmínka o Blatnici pochází z roku 1052. Traduje se, že Hora sv. Antoníčka, která se tyčí nad obcí, byla strážným stanovištěm. Ohňové signály o vpádu nepřátel z pohraničních hor odtud byly předávány k Buchlovu a dál do vnitrozemí. Od roku 1366 byla obec součástí ostrožského panství. V 19. století se obyvatelé Blatnice v zimních měsících věnovali rohožkářství. Zhruba 700 řemeslníků vyrobilo přes zimu až 140 tisíc rohoží. Slavná vinohradnická tradice se v Blatnici začala rodit už odpradávna. Svého času zde vinohrad údajně vlastnil i Jan Ámos Komenský. Pod Starou horou je nyní památková rezervace se souborem vinných sklepů, opředených pověstmi. Vyprávěla se zde pověst o "Líze", dceři správce blatnických vinohradů, která se jednou nahýbala nad "terčafem", spadla do něj a utopila se ve víně. Od té doby Blatničany straší. O mimořádném významu vinohradnictví svědčí údaj, že v roce 1900 bylo v Blatnici osázeno révou 182 ha. Červnová pouť u sv. Antonínka je od baroka nejen velkou duchovní událostí, ale i ohromující přehlídkou slováckých lidových krojů. Barvitou podívanou byl inspirován malíř Joža Uprka. S poutí byla spojována zvláštní pověra, že všichni, kdo trpí nešťastnou nenaplněnou láskou, pomodlí se ke světci, koupí cukrové srdce nebo prstýnek, darují ho milované osobě, a jejich láska se naplní. Modlitba ke sv. Blažeji na tomto poutním místě prý pomáhá od bolesti v krku.