Měšťanský dům č.p. 44

        Plošně rozsáhlý dům má v pravé části při pohledu z Mariánského náměstí zvýšenou úroveň podlahy nad sklepem, u něhož se předpokládá, že je nejstarším, gotickým jádrem domu. Stejně staré by mohly být i nosné zdi pravé části půdorysu. Prostory nad sklepem i vlevo od něj jsou barokně zaklenuty, pravděpodobně z konce17. nebo z první poloviny 18. století. V první polovině 19. století bylo přestavěno dvorní křídlo do podoby pavlačového domu.  Architektonicky i historicky cennými prvky fasády jsou kamenný klenutý portál do Mariánského náměstí a dřevěný obchodní portál (provaznictví) do ulice Prostřední. 
Dům měl historicky významné majitele. V roce 1619 patřil jednomu z vůdců protikatolického povstání ve městě, měšťanu Matouši Bečicovi, kterému byl po obnovení katolické vlády zkonfiskován a v roce 1621 kardinálem Ditrichštejnem věnován děkanu Václavu Kulíškovi jako odškodnění za utrpěná příkoří. Po dalších držitelích se dostal do rukou šlechticů, a to sv. pána Michala Ferdinanda z Goldburgu a Althanu na Otrokovicích, pak krajské hejtmana Gabriela Serényiho a nakonec Anny Marie, svobodné paní Petřvaldské na Buchlově, rozené Serényi. 
I další majitelé byli z hlediska měšťanského života významnými osobnostmi, např. císařský rychtář Adam Bernard Antl, městský syndikus Christian Alexius Bunč, nebo hospodářský ředitel panství Buchlov František Winkler, který se stal později zemským výběrčím, a jehož dědicové dům vlastnili až do poloviny 19. století. 
V roce 1852 koupil dům obchodník František Fadrus, jehož rodině patřil dům dalších sto let. Žila zde rodina majitele a část domu byla pronajímána úředníkům. V přízemí vznikl v roce 1891 obchod, nejdříve s kořením, koloniálním zbožím a lahůdkami, později až do roku 1950 se smíšeným zbožím.
Historický právovárečný dům také poskytoval svému majiteli právo k výčepu alkoholických nápojů, který provozoval František Fadrus a poté jeho vdova v letech 1899 – 1949. Na přelomu 19. a 20. století se sem přistěhoval František Petroi, který v domě otevřel knihkupectví a knihařství, později rozšířil o papírnictví. Jeho syn Otakar se za okupace zapojil do odbojové činnosti v Obraně národa, za což byl v roce 1942 popraven ve Vratislavi.
Dalšími obchody a provozovnami byly v průběhu času např. výroba klobouků a čepic, prodejna Charity, krátké a střižní zboží, natěračství, lakýrnictví a malířství, později začleněné do Lidového družstva stolařů nebo prodejna Pramen. V 60. letech byla v nároží domu otevřena reprezentativní prodejna Slováckých konzerváren. Zajímavostí je, že po válce zde vznikla prodejna gramodesek a tento sortiment se zde zachoval až do současnosti. 
Novodobá etapa obnovy tohoto historicky i urbanisticky cenného objektu byla započata v roce 2017, kdy byla právě na místě prodejny zvukových nosičů, a při jejím zachování, vytvořena kavárna, využívající sezónně i vnitroblok s pavlačemi. 

Otevřeno: sobota 9. září 2017 od 9:00 do 17:00, neděle 10. září 2017 od 9:00 do 17:00 září 2017


Byly použity citace článku uveřejněného ve Zpravodaji města UH 5/2014 autorky PhDr. Jaromíry Čoupkové a textu Stavebně historického průzkumu Jiřího a Zuzany Syrových.