Dolní Poolšaví

Lidé žijící kolem řeky Olšavy ji milovali a milují nadevše. Malá říčka líně se vinoucí v údolí mezi Prakšickou vrchovinou a Hluckou pahorkatinou, zdvihající se kopce Bílých Karpat v dáli až po soutok s řekou Moravou udává Dolnímu Poolšaví osobitý a nezapomenutelný ráz.

Od soutoku řek Olšavy a Moravy dohlédnete do Kunovic, města s historií sahající až do doby kamenné a bohatým kulturním životem. Udržuje se zde tradice jízdy králů, od roku 2011 zapsané na seznam nemateriálního dědictví UNESCO. Zdejší verbíři jsou vítězi nejedné soutěže, tanečníci souborů protancovali nejedny páry bot, zpěváci se prozpívali až do ranního kuropění a muzikanti praskli nejednu strunu. V Kunovicích působí půldruhé desítky souborů, sborů a cimbálových muzik. Z Kunovic pocházel také Jan Hrubý, sochař Jan Habarta, pozornost jim věnoval František Kretz, Fanek Jilík, PhDr. Vilém Hrubý DrSc. a další významní občané. Město je známé leteckým průmyslem, z dílen bývalého závodu LET Kunovice pochází světově používaný letoun L410.

Proti proudu řeky, po levé straně, se na kopci tyčí věž derflanského kostela, duchovní, společenské i kulturní centrum městské části Uherského Hradiště – Sadů. Výšina sv. Metoděje, tzv. sadská ostrožna  byla právě tím výjimečným místem, kam přišli na konci 8. století jedni z prvních křesťanských misionářů a pozůstatky neopevněného dvorce církevně – mocenského charakteru z té doby zde byly objeveny v letech 1959 – 1963. Tradice a kulturu této městské části udržuje místní Derfla klub.

Putujeme-li dále proti proudu řeky Olšavy, ocitneme se ve Véskách, další městské části Uherského Hradiště ležící na samém úpatí Prakšické vrchoviny. Z obcí dolního Poolšaví má nejmladší historii sahající do 15. století, stejně tak počtem obyvatel jsou obcí nejmenší. Přesto zde už v roce 1926 místní založili Svaz dobrovolných hasičů, který tvoří sportovní, společenský i kulturní základ městské části.

Na druhém břehu řeky Olšavy se ve svahu Hlucké pahorkatiny rozkládají Míkovice, poslední městská část Uherského Hradiště Dolního Poolšaví. Čilý spolkový život zde dětem vštěpují už od malička v souboru Pacholata, později v DFS Míkovjánek, základ chasy tvoří soubor Míkovjan. Muži zde založili svůj pěvecký sbor a jako protiváhu zde mají svůj pěvecký sbor i ženy. Téměř deset let v Míkovicích funguje dívčí sborek Falešnice. Z Míkovic pochází či zde mají své kořeny členové CM Burčáci a CM Mladí Burčáci, kteří spolupracují s řadou souborů, hodařů, muzikantů a zpěváků regionu.

Putováním proti proudu řeky mezi Míkovicemi a Podolím v podolském katastru leží skrytá a nenápadná Přírodní památka, která představuje poslední zbytek přirozeného neregulovaného koryta řeky Olšavy. Kulturní a společenský život obce probíhá za vydatné podpory sboru Podolské Frišky a dětí, mužskou protiváhou jsou pak Podolští sekáči. Místním i přespolním slouží půjčovna krojů. Každoročně se Podolí zapojuje do charitativní akce Josefa Zimovčáka „Na kole dětem“.

Popovice na Olšavu shlíží z návrší hojně převyšující okolní terén. K významnému kulturnímu dědictví obce patří Potomákovo muzeum lidových krojů, každoročně místní spolek SPOT Slunéčko pořádá krojovaný ples, burzu krojů, hody a další tradiční slavnosti obce. Děti od útlého věku navštěvují DFS Popovjánek a chasa pak nově vzniklý FS Popovjan. K relaxaci i zábavě zve Amfík Bukovina, moderně zbudovaný sportovně – rekreační areál, který je svým vybavením a nabídkou vyžití jedním z největších v celém regionu. Každoročně se zde konají nadregionální akce – Tradiční jarmark, Živoucí historie, Seniorfestival, své místo zde mají pravidelná divadelní představení pod širým nebem.

Jako stuha se Olšava ovíjí kolem Veletin, malé obce s historií sahající až do roku 1131. Dnes jsou známé především areálem vinohradnických staveb v lokalitě „Stará Hora“, lisoven bez sklepa, které jsou mimo Veletin typické jen pro několik okolních obcí. Inspiraci zde hledal Dr. Lubor Niederle, profesor archeologie na Karlově univerzitě v Praze, který napsal z největší části právě ve Veletinách obsáhlé vědecké dílo z oboru archeologie „Slovanské starožitnosti”, známé u nás i v cizině, v roce 1910 si v obci postavil rodinný domek. Děti a mladí lidé udržují tradice v DFS Veleťánek společně s dětmi z Hradčovic a Drslavic za doprovodu cimbálové muziky Vinár.

Z přírodní rezervace Rovná hora s rozhlednou Lhotka, která leží severně od Hradčovic a je tvořena loukami a pastvinami na silně svažitých pozemcích s bohatými výskyty ohrožených druhů hmyzu, je na meandry řeky Olšavy krásný pohled v každém ročním období. Počátky osídlení území spadají do mladší doby kamenné, obec samotná vznikla na jedné z křižovatek starých obchodních a vojenských cest, směřujících do Čech, Slezska a Uher v 11. století. Tradiční pojetí slovácké gastronomie nabízí v samém centru obce Slovácká hospoda, která tradici pojímá v tom nejširším slova smyslu také svým nezapomenutelným interiérem. V okolí vyhlášenou je dechová kapela Hradčovjanka.

Na Holomni, přítoku Olšavy, v nejvýchodnější obci Dolního Poolšaví Drslavicích stále dodržují tradice svých předků. Mezi ty nejkrásnější patří nošení Marka a Letéčka o Smrtné neděli, hrkání chlapců o Velikonocích a tradiční hody koncem října, kdy mládež při obchůzce obcí za zpěvu a vození živého berana dává vyniknout kráse našich krojů. V dnešní době výjimkou je původní sušírna ovoce v humně domu čp. 24, kde se dodnes suší ovoce podle původních zvyklostí. V katastru obce leží i místo, kde dříve stával zámeček Pepčín, který nechal postavit hrabě JUDr. Václav z Kounic pro svou druhou ženu Josefínu. Zámeček byl bohužel v roce 1981 srovnán ze zemí, nikoliv pak z paměti občanů Drslavic, kteří  spontánně 2x ročně přicházejí si toto místo připomenout v rámci setkání  občanů z širšího regionu.

 

Oblast Dolního Poolšaví je jako všude na Slovácku typická svou pohostinností a vlídností, vínem, slivovicí a slováckým folklorem, přesvědčte se sami.

Toš vitajte v Dolním Poolšaví!

Představení mikroregionu: park u Obchodní akademie